Meditace 7 tipů

K čemu je dobrá meditace v našem životě? Meditace… Slovo dnes hodně skloňované… Ale co znamená v praxi?

Meditačních technik existuje nepřeberná řada. Je mnoho postupů a přístupů. Meditace vsedě, meditace za chůze, meditace kdy nemyslíš na nic, meditace kdy využíváš vizualizace, meditace kdy zpíváš mantry… Meditace coby vedená cesta pro prožití různých aspektů svého vnitřního světa… Zkrátka výraz MEDITACE může poukazovat na mnoho podob.

Já se zaměřím na tu část, kterou pro sebe můžeme využít každodenním životě. Kdy pro nás meditace může být zdrojem. Zdrojem čeho? Vystředění… vnitřní síly… klidu…

Žijeme v době, kdy o naši pozornost soupěří tolik vlivů! Pokud nežijeme na samotě u lesa a bez počítače, proudí k nám informace ze všech stran. Stále se dozvídáme o dalších a dalších věcech, které bychom měli vědět, umět či vlastnit. Třeba i zájem o minimalismus, který by měl život zjednodušovat, může – pokud se to nevezme za správný konec – vést k přetížení ze studia návodů na minimalismus a pořizování pomůcek, které jsou správně minimalistické.

Už na základní škole se od nejranějších let učíme o světě venku. A TAK málo o světě uvnitř nás! O světě našich pocitů, prožitků… O způsobech, kterými můžeme dosahovat hlubšího uvědomění – o sobě, o životě, o vztazích…

Meditace v buddhistické tradici, která je blízká mému srdci, je o pochopení, jak funguje naše mysl. Pravidelná praxe vede k prohlubující se vnitřní síle, zářící radosti a opravdovému soucitu. Na základě uvědomění a prožitku, jak věci skutečně jsou.  Díky tomu se mění náš pohled na svět, naše myšlenky i naše jenání. Ne na základě konceptů, ale protože se skrze meditaci měníme my sami a prožitek světa. Jsme blíže Pravdě.

Pro většinu lidí současného moderního světa může být meditace oázou klidu a vystředění. Aby tomu tak skutečně bylo, je třeba pozornost zaměřit dovnitř. A jak to udělat?

Inspirujte se některými z těchto tipů:

1/ Čas o samotě. Ideálně v přírodě.

2/ Klidný a hluboký dech; pozornost zaměřená na dech.

3/ Pozornost zaměřená do těla – doporučuji vybrat si nějakou konkrétní část těla, například srdce, břicho nebo i pohlaví.

4/ Párům MOC doporučuji meditaci při milování. Ovšem ne tak, že se budeme soustředit na něco mimo nás. Naopak – pozornost je plně v těle. Pozorujeme svůj dech. Prociťujeme celé tělo a pohlaví. Vnímáme, dýcháme, pozorujeme… aniž bychom se zaměřovali na jakýkoliv výsledek a cíl. Aniž bychom posuzovali a snažili se vměstnant do nějakého představy o tom, co by se správně mělo dít.

5/ Zatímco si pod slovem meditace často vybavíme tradiční pozici v lotosovém sedu, může být zajímavé zkusit meditaci v pohybu. Oči jsou zavřené. Dech příjemně hluboký a volný. A k tomu necháváme pohybovat své tělo. Sledujeme, jakým směrem se chce kývat, vlnit, protahovat… Jak rychle, jak pomalu…

Pohyb a dech umocňují naše cítění. V první fázi mohou posloužit k tomu, aby vynesly na povrch emoce, které jsme si někdy dříve zakázali cítit a vyjádřit. Tentokrát doporučuji to udělat. Může u toho ukápnout i pár slz nebo tělem projede zlostný zvuk. Aniž bychom analyzovali, odkud se to bere, a případně se snažili daný pocit nemít – to je marný boj. Současně na prožitku neulpíváme. Necháme ho prosvištět naší bytostí – s uvolněním, bez odporu – a vnímáme, jak se v nás něco uvolňuje. Jak se utváří prostor pro nové. Zpravidla je to pocit větší svobody, radosti a nových možností.

6/ Můžeme si zvolit i klidnou a nenápadnou formu, kterou lze snadno vsunout do běhu každodenního života. Ideálně několikrát za den… Udělat 10 vědomých nádechů a výdechů. Nerozvíjet myšlenky, které k nám přicházejí. Sousředit se jen a jen na dech. Pozornost je zaměřená dovnitř…

7/ Doporučuji udělat si pro sebe třeba jen 5 minut denně, kdy pozornost nebude patřit událostem, věcem a lidem “venku”, ani víru vlastních myšlenek a nápadů. Ať už v klidu vsedě, vestoje či v intuitivním pohybu.

Je nesmírně užitečné si také uvědomit, proč to vlastně dělám? Jaká je moje motivace? V řadě buddhistických škol je meditace nástrojem, jak na maximum využít tento svůj život a být co největším přínosem pro ostatní. Je to jednoduché. Ve chvíili, kdy se přestaneme zabývat sami sebou a svými trablemi, se přirozeně můžeme začít zajímat o druhé. A o štěstí, které prožíváme, se chceme podělit. A jen tak můžeme být skutečně šťastní.

TIP na závěr:

Chci se s Tebou podělit ještě o jedno moudro. Když máš pocit, že se Ti něčeho nedostává – lásky, pochopení, radosti… – tak jediný možný způsob, jak to dostat, je začít danou věc dávat sama či sám. Když miluji, jsem toho součástí. Když dávám radost, je moje bytost radostí prostoupená. Ano, můžeš dávat lásku sobě a dělat si radost. A stejně dobře funguje, když miluješ a rozdáváš radost druhým. Když hladovím po něčem, co nemám, je těžké z daného stavu přeskočit jinam. Když začnu to, co mi chybí dávat, vytváří se toho v mém životě hojnost. Čím víc dám, tím víc dostanu…

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2017

pro SLOU.cz

15. 9. 2017

DENISA ŘÍHA PALEČKOVÁ