Vyhaslá čtyřicítka – chybí mi romantika a vášeň

Je vám kolem čtyřiceti a myslíte si, že s partnerem, kterého znáte skrz naskrz, už nemůžete zažívat romantické dobrodružství a vášnivý vztah jako kdysi?

Pak jste na tom podobně jako žena, která mi svou situaci popsala takto: „Dobrý večer… Myslíte, že může být ještě něco vzrušující na krajině probádané na každém centrimetru… kde víte, co vás čeka a co přijde? Nuda. Rutina. Rezignace. Povinnost, jen aby byl pokoj. Snad mne chápete… Nemám motivaci, chladnu a pomalu se s tím smiřuji. Věk. Prý po čtyřicítce začíná život… Ano… Stále krásné tělo a dobré zdraví. Jen duše se cítí pod psa. Nemůžete říct svému muži, že už Vás nepřitahuje jako kdysi. Nejsem blázen, vím, že takto se cítí spousta žen. Věnuji se práci a koníčkům, záměrně se vyhýbajíc intimitě… „

Podobné pocity prožívá mnoho žen…

Každopádně, pokud se vše vezme za správný konec, bude se jednat jen o přechodné období. Další několik desítek života přece ještě následuje! A jaké budou, určuje každý sám.

Představte si, jaké posuny uděláme za prvních 20 let života. A jaké ohromné skoky za dalších 20 let života, mezi 20-40 lety. Podobně se můžeme rozvíjet a růst i dalších 20 a 20 a 20… let. Je to doba zrání a objevování, nikde není psáno, že se v určitém věku rozvoj zastaví. Pokud si to tak v mysli sami nenastavíme.

Ovšem co teď s tím? Co s nudou a rezignací?

Kde se vůbec vzaly? Nuda a rezignace přicházejí, když jsme se vzdálili sami sobě. Když jsme se odpojili od proudu své živosti. A jak se to děje? Jednoduše. Když začneme dávat stranou své skutečné pocity. Protože nejsou zrovna vhodné. Protože jsou moc silné. Protože jsou nepohodlné. Protože si s nimi nevíme rady sami nebo naše okolí.

Zkrátka a dobře, když se vzdálíme svým niterným pocitům, a držíme je pod pokličkou tak pevně a tak dlouho, že už jsme na ně skoro zapomněly… pak se začínáme nudit a rezignovat.

A že nepřichází od partnera pochvala a ocenění? Nebylo to snad kvůli němu, proč tolik pocitů a tužeb šlo stranou? Aby on byl spokojený, aby jemu to vyhovovalo, aby nebrblal…? Hodně žen to tak dělá. A jsou pak zklamané, že nazpět nepřichází to, co by si přály.

Pochvala a ocenění…

To musíme v první řadě dát samy sobě. Ať už je to ve vztahu či v práci či v jiné oblasti. Kdo jiný by za námi měl stát, když samy neznáme svou hodnotu?

A proč se vyhýbat intimitě? Možná proto, že partner očekává něco, v čem mi není dobře, co mi nic neříká…?

Popsané pocity a myšlenky jsou jedním velkým voláním sama k sobě. Volání duše a těla: “Tady jsme, cítíme, chceme se radovat, máme své touhy a své plány, chceme žíííít!!!!!!”

A kdo první to musí dovolit? Kdo musí udělat první krok? To přece nemůže udělat nikdo “zvenku”. A pokud by udělal, budou “úspěch” a úleva jen dočasné. Pokud se nebudou dost často objevovat, nastoupí opět pochyby.

My ženy jsme trénované, abychom uznání získávaly zvenku. Jsme učeny, že “body” získáme za to, jak “dobře” se chováme, jak vypadáme, jak se přizpůsobíme, jak jsme to či ono.

Pocity krize jsou voláním duše.

Ta “nuda” je pokličkou nad mořem pocitů, touhy, divokosti,… a jen čeká, až se konečně zvednou stavidla, a život opět začne proudit. Možná to byla i matka a babička a prababička a praprababička…, které takto rezignovaly. Které se naučily dávat své pocity stranou, a rozhodly se jakoukoliv situaci “vydržet”.

Pak je načase, zatočit v “tradici” rodových návyků kormidlem, a udat tak nový směr i pro další generace. I když zprvu ještě není jasný cíl. I když se za pochodu několikrát třeba změní. I když jsou po cestě mlhy a bouře. To vše je pravděpodobně lepší, než stojaté zahnívající vody…

Je čas rozbořit i řadu mýtů.

Podprahovou obavu, že po 40 život přece jen nezačíná, ale končí. Že spolu s nastupující změnou mladistvého vzhledu ztrácíme. Víra, že po 10, 20, 30 letech v jednom a tom samém vztahu přece už nemůžeme nic nového zažít. Přesvědčení, že se sexem už to půjde jenom z kopce. A mnoho a mnoho dalších.

Každý je tvůrcem svého osudu

Přitom scénář pro další fáze života může vypadat úplně jinak. A není to fantazie ani pohádka. Znám dvojice, které díky vědomému milování i po čtvrt století v manželství objevily nové roviny lásky a vášně, o kterých neměly vůbec tušení. Páry, které si myslely, že už je spolu v oblasti sexu nic převratného nečeká. A které se smířily s tím, že pokud chtějí být i nadále spolu, pravděpodobně už nikdy v životě nezažijí ten vibrující pocit svěžesti a zamilovanosti, radosti v každé buňce těla a srdce otevřené dokořán.

Opak je pravdou! I s partnerem, o kterém si myslíte, že ho znáte skrz naskrz, můžete znovu zažívat romantické dobrodružství, často i mnohem hlubší než kdy dřív.

Metody, které k tomu při práci s klienty využívám, je práce s tělem. Ať už je to na kurzech uvolnění pánevního dna či masáží, nebo na kurzech pro páry (tyto jsou na rozdíl od masážních seminářů určeny jen pro partnerské dvojice). Při práci s tělem a intimitou můžeme velmi rychle dát tok naší životní energie opět do pohybu. Odplavit to, co nás trápí a třeba i desítky let sedělo jako žába na prameni naší radosti. A objevit nové dimenze vztahové hloubky, intimity i rozkoše.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2018

Doporučuji tyto kurzy:

Retreat pro páry – pro oživení vztahu a znovu se zamilování 🙂

Potěšení a léčení – vaginální mapování – uvolnění páněvního dna, odplavení
fyzických i duševních traumat, návrat k sobě sama (cítit naplno své tělo i duši)

Moudrost těla ženy, Radost a potěšení a další mé kurzy pro ženy – pro nalezení sebe sama, probuzení moudrosti těla, důvěru v sebe a lehkost bytí

10denní výcvik Celostní smyslné masáže – náš nejhlubší transformační výcvik práce s tělem, pro poznání sebe sama i druhých

Přepis limbického otisku – půldenní workshop pro přepsání nefunkčních vzroců chování z minulosti, které ovlivňují naši přítomnost