Léčení jizvy po císařském řezu

Věřím na to, že cokoli v životě potřebujete, to se objeví. A tak se mi jednou objevilo na sociální síti. Hledáme někoho, kdo je po císařském řezu pro natočení instruktážního videa. To bych nebyla já abych do toho nešla. Říkám si:  „pár záběrů na jizvu, na mě a jde se domů.“ Realita byla ovšem jiná.  Jediný, na co jsem si vzpomněla, zda můžu mít kalhotky.

První byl rozhovor s terapeutem, proč jsem takto rodila, co jsem cítila, zda jsem cítila jizvu. Zda vím, že jizvy jsou dokonce tři a v jakém rozsahu (to jsem si ani neuvědomovala, pro mě je to jizva nad pipkou a to je vše .), zda jsem měla anestezii apod. Takže jsem byla trošku v křeči, před kamerou jsem ještě nikdy nemluvila, ale měla jsem mluvit, tak jak je mi blízké.

Pak došlo na samotné natáčení léčení jizvy a tady dobrodrůžo začíná. Terapeut Richard mi začal hladit jizvu a ptal se mě, co cítím. Nikdy mě nenapadlo to místo pohladit nebo ho nějak řešit. Hodila jsem si do hlavy, že to ke mně patří, že to tam prostě je a že to tak mělo být. Začaly mi vyskakovat moje strachy spojené s porodem, výčitky, že to tak bylo… no nicméně začal jizvu rozmasírovávat až do velké bolesti… to jsem si myslela, že se zbláznil. Před očima jsem viděla fialově a začalo mi hučet v uších (což je údajně to, že si tělo pamatuje anestezii).

Pak se přešlo k jizvě, která je uvnitř těla od pupíku k jizvě, která je nad kalhotkami. Dotek byl tak intenzivní, že jsem myslela, že vyletím z kůže. Začal rozmasírovávat srůsty a bylo to šílený.  Začala jsem plakat, protože moje nejtemnější myšlenky se začaly skoro zhmotňovat, to co jsem si uložila daleko do 13. komnaty spojené s porodem vylezlo přede mě. Plakala jsem, chtělo se mi křičet a začala jsem se klepat. Pak přešel k jizvě na děloze. Ptal se mě, jestli se něco zajímavého neděje s mojí hlavou poslední třeba 4 měsíce, zda mě nebolí nebo něco podobného. Vzhledem k tomu, že jsem měla obrnu lícního nervu mám na levé straně zkrácené svaly na obličeji. Začala jsem mít velký tik v oku a bála se, že se mi to vrací. Vysvětlil mi, že je to normální, že pokud je někde jizva, je to přestřizená tkáň a projeví se to jinde na těle. Těmi neduhy na sebe upozorňuje, aby se s tím něco dělalo. Já už chtěla běžet na neurologii.  Je vskutku zajímavé, že se to promítlo na levé straně, která souvisí s ženskou energií.

Pak ta místa projel ještě jednou měla jsem přijmout bolest, ve chvíli, kdy jsem to udělala, bolest odcházela. A mě se začalo ulevovat jak fyzicky, tak psychicky. Spadlo ze mě nevysvětlitelné brnění.

Pak jsme natáčeli ještě rozhovor o tom, co to se mnou udělalo. Nedá se zde slovy popsat, co se dělo a ani to nechci dlouze rozepisovat. Já jsem byla, jak když mi někdo hodil nějakou drogu do pití. Hrozná úleva, krásný pocit, pořád jsem se smála.

Byla to jedna z nejhlubších věcí, co jsem zažila. Takto se lečí i nastřihnutí hráze a porodní zranění. Ke každému přistupují opravdu individuálně a velmi citlivě.  Tímto  děkuji Denise Říha Palečkové, která souhlasila se spoluprací. Nechť pomůže i Vám tak, jako mě.

Pokud někdo bojujete s něčím takovým, běžte do toho, protože já jsem si myslela, jak jsem vše krásně zvládla a že mi za 14 dní  po císaři nic nebylo. Ale je to uložené pod povrchem a hodně hluboko a je to propojené s Vaší ženskostí, intimitou, psychikou i fyzickým tělem víc, než si myslíte.

Jsem šťastná, že jsem poslechla nutkání tam jít a jsem ráda, že to s Vámi můžu sdílet. Jakékoli dotazy ráda zodpovím.

Díky, Vaše Terky

Autorka: Terky Kinclová, převzato z webu mamazon.cz

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2015