A vzala bych si ho znovu…

Moje práce mě bavila natolik, že jsem si dlouho říkala, že já děti asi fakt mít nemusím. Proč bych obětovala něco, co mi dává tak velký smysl a tolika lidem pomáhá, pro nějaké kňourající a všude drobící škvrně?

Navíc vědouc, že pro děsivé množství dvojic je sladké miminko limitem pro lásku i vášeň, a počátkem konce vztahu…

Proto jsem polkla, když mi v roce 2012 moje osvědčená vědma vyložila karty a říká: „You have pregnancy cards…“ = „Máš tu karty těhotenství…“. „A tvůj partner taky…“, pokračovala.

Hned se mi spustily všechny strachy, co by to mohlo znamenat: počátek konce vztahu, obětování práce, která mě tak baví… „A co by to přineslo do mého života a vztahu?“ zeptala jsem se duchaplně.

Co přišlo mi vzalo vítr z plachet. Stručně řečeno, samá pozitiva. Posílí to vztah. Posílí mě to fyzicky i psychicky. Moje práce pokvete dál, budu mít podporu a nebude to žádný velký zlom… To, že to bude dobré i pro mého muže, jsem věděla, aniž bych se na to ptala karet…

Pedro na sebe nedal dlouho čekat. A když mě Pavel o pár měsíců později požádal o ruku, byla jsem dojatá a ve výsledku jsem byla ráda, že nebudu muset nikde dokazovat, že to dítě je fakt moje, kdybychom měli různá příjmení…

Termín svatby jsme vybrali za pomoci astrologie, vždyť i Karlův most má položený základní kámen k astrologem určeném datu.

Tak to je příběh naší svatby… a i když příběh našeho vztahu je mnohem, mnohem delší a patří až do 90. let, nejspíš je dobře, že jsme spolu tehdy ještě nezačali žít. Oba jsme si mnohé prošli a naučili se.

Velmi obdivuju dvojice, které se poznaly na střední škole a v 50 jsou pořád spolu. Smekám před jejich uměním překonávat těžkosti a krize, už když jim bylo 20+ a doma jim kvičelo pár dětí. Že se nezavřeli v bolesti a nežili (příliš dlouho) paralelní životy, nebo dokonce nešli od sebe, ale znovu a znovu otevírali svá srdce jeden druhému, kultivovali lásku i vášeň a znovu a znovu se nově poznávali.

Pedro se nám narodil, když mi bylo 37 let. Olík o pár let později. Ani jsem netušila, kolik lásky a radosti přinesou do našeho života. I když jsou to normální, zdravý děti, takže navzdory tomu, jak jsou úžasný, sladký a milovaný, pravidelně nás i vytáčí do běla.

Abych to tak shrnula, jsem šťastná a vděčná.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2020