ČT Sama doma: Seriál Vztahy – ROZCHOD

Iva Kubelková, moderátorka:

Prožíváte nějaký nešťastný rozchod anebo plánujete, že už ve vašem partnerském vztahu nechcete být, chcete se rozejít, a přemýšlíte nad tím, jakým vhodným způsobem – třeba v tom lepším případě citlivým způsobem – se rozejít se svým partnerem? Denisa Palečková a Richard Vojík jsou tady s námi, aby nám poradili.

Pokud se dva rozejdou a je to tzv. bezbolestný rozchod, to znamená, oba jsou tak nějak sžiti s tím, že už to není ono, tak to asi nikdo neřeší. Pojďme ale k případům, kdy to hodně bolí, a to je tehdy, kdy jeden z partnerů o rozchod vůbec nestojí a je tím druhým zraněn. To znamená, dojde tam k velké ztrátě důvěry nebo k situaci, kdy člověk už v tom vztahu nechce dál být. Pojďme se na to podívat ze strany toho, který trpí – který byl opuštěn.

Mgr. Denisa Palečková, CBS., lektorka v oblasti osobního rozvoje a intimity:

U jakéhokoliv vztahu, když končí, je důležité, aby ti dva – ať už je to opuštěný, anebo ten, kdo opouští – měli mezi sebou co nejlepší vztah i po rozchodu, protože toho člověka v sobě neseme v podstatě po zbytek života. A to, jaký máme vztah k partnerovi, se kterým už nejsme, ovlivňuje i všechny naše další vztahy. Je třeba to pochopit pro naše vlastní zdraví, pro naši duševní i tělesnou pohodu, protože ve výsledku jsme to my, kdo se trápíme. A pokud na toho partnera myslíme třeba se záští nebo pocitem křivdy, tak to jsou pocity, které sžírají nás samotné, ten partner o tom ani nemusí vědět…

Takže pro nás samotné je důležité, abychom v sobě vědomě, postupně vytvořili k tomu předešlému partnerovi co nejlepší vztah, protože to ovlivňuje náš život. A nemá smysl se zaměřovat na křivdy. Vždycky jsou ty pravdy v tom vztahu dvě (resp. v tom vztahu jsou vždycky dva).

Iva Kubelková, moderátorka:

Někdy je to ale bohužel tak, že ten člověk trpí proto, že partnera stále miluje – má k němu hezký vztah, je do něj stále zamilovaný, chce, aby ten partner neodešel, a neopustil ani své děti, a tam je těžké radit, když má k tomu člověku dobrý vztah. Jak si v tu chvíli pomoci? Protože když na něj budete vzpomínat v dobrém, tak budete v sobě lásku k němu dál a dál živit…

Mgr. Denisa Palečková, CBS., lektorka v oblasti osobního rozvoje a intimity:

Určitě je lepší vzpomínat v dobrém než v sobě vytvořit zášť a odstup.

Ing. Richard Vojík, CSB., lektor v oblasti osobního rozvoje a intimity:

Je vždycky důležité vztahy mezi sebou vyřešit, vyříkat si to, vzít si na to třeba ještě i někoho dalšího, a to buď nějakého kamaráda nebo i nějakou profesionální pomoc, zvlášť, pokud jsou v tom vztahu děti nebo nějaké finanční vztahy, které se musejí vyřešit. Vždycky je dobré, když to ti dva lidé udělají sami, ale pokud na to sami nestačí – jsou tam otázky, které nedokážou vyřešit – je dobré vzít si na to pomoc zvenku. Nejhorší variantou je soud.

Iva Kubelková, moderátorka:

A čím pomůže ta pomoc zvenku? Protože ne každý do těch dvou vidí… Člověk má vždycky pocit, že do toho nikdo nemůže vidět tak jako ti dva.

Ing. Richard Vojík, CSB., lektor v oblasti osobního rozvoje a intimity:

Přesně, jak říkáte – oko se samo nevidí. To znamená, je žádoucí, když máte někoho, komu důvěřujete. A je důležité, aby to byl člověk, k němuž máte důvěru, protože sami jste plni emocí a skrze ony emoce máte tu realitu zabarvenou , nemusíte to vidět tak, jak to opravdu je. Člověk, kterému důvěřujeme, je od těch emocí oproštěn, a tedy nám může poradit např. slovy jako ‚hele, tohle už není třeba…‘ nebo ‚do toho už nechoď, protože se tím jenom zraňuješ – na té druhé straně prostě není ta žádoucí odezva, takže lepší je investovat svoji energii, lásku a čas do něčeho, co tu odezvu bude mít‘. A takto si to ten člověk může uvědomit.

Stejně tak je tomu s dětmi: Je také dobré říct jim to jasně a na rovinu, ale už bez emocí. To, co nejvíc rodinu zraňuje, jsou vždycky právě takové ty temné emoce, kdy na sebe lidé různě křičí, obviňují se, používají slova, která by, pokud by se měli rádi, nepoužili… Tohle děti zraňuje nejvíce.

Iva Kubelková, moderátorka:

Proč nás to tak bolí, když se rozcházíme?

Mgr. Denisa Palečková, CBS., lektorka v oblasti osobního rozvoje a intimity:

Jedna věc je zvyk, kdy jsme se sobě otevřeli, vybudovali jsme si určité návyky v životě, dali jsme tomu druhému svou důvěru, a pak, když ten partner odchází, tak máme pocit zklamání nebo zrady, ale nic takového v životě ve skutečnosti není.

Věřím tomu, že každý musíme udělat v životě své určité vlastní zkušenosti a ony za námi přijdou tou nebo druhou formou. A klíč není v tom, vyhýbat se tomu, co nemáme rádi, ale v tom, co nejlepším způsobem využít to, jak se situace děje, abychom se z toho co nejvíc naučili/poučili a co nejvíc vyrostli… Je důležité emoce zpracovat a osvobodit se od těch, které nám samotným škodí.

Ing. Richard Vojík, CSB., lektor v oblasti osobního rozvoje a intimity:

Řek bych, že největší roli hraje ten zvyk. Přijdeme domů, a už se tam něco děje tak, jak jsme zvyklí… A nejvíc to takto máme my muži. Nás nejvíc bolí to, když dojde k nějaké změně – když má žena nějaké emoce ve chvíli, kdy by je mít neměla, zatímco ženy na tom vztahu pracují pořád – neustále vymýšlí, co udělat pro to, aby byl lepším, hezčím, na jakou dovolenou vyrazit atd. Nám mužům často stačí, když je to tak, jak to je.

A to je možná i trošku ten rozpor, jehož vinou jsou pak ženy ve vztahu nešťastné, zatímco když se zeptáte muže, je spokojený… Hovořím ze zkušenosti založené na práci s páry. Žena má pocit, že už se chtěla rozejít před rokem, řeší to s kamarádkami, a muž o ničem neví… Takže ještě než se rozejdu, je třeba tyto věci sdílet v rámci partnerství. Naše práce s páry v této souvislosti spočívá v tom, že za dva dny ti lidé projdou naprosto jednoduchými technikami. Přijíždějí k nám s tím, že je jejich vztah před rozpadem, a odjíždějí šťastní. Když si určité věci dovysvětlíme, tak nám najednou v partnerství nevadí.

Iva Kubelková, moderátor:

Pokud zvažujeme rozchod, jak to udělat co nejcitlivěji?

Mgr. Denisa Palečková, CBS., lektorka v oblasti osobního rozvoje a intimity:

Určitě bych každému doporučila vyložit karty na stůl, to znamená, jasně partnerovi říct, že se ve vztahu necítím dobře, a dát si nějaký čas, kdy se pokusíme vylepšit to, co jsme si společně natropili (že jsme vytvořili v tom vztahu nesnesitelné klima). Měli bychom si dát třeba pár měsíců na to, abychom zjistili, jestli si víc škodíme a trpíme (a tehdy přichází v úvahu rozchod) anebo je nám spolu dobře. A jestliže ten vztah vzdáváme, komunikujme to, snažme se ještě pořád pro něj udělat to nejlepší, protože někdy lze udělat změny a ten vztah může přerůst do něčeho krásnějšího.

Iva Kubelková, moderátor:

Nějaká odluka občas pomůže (ve smyslu dát si pauzu)?

Ing. Richard Vojík, CSB., lektor v oblasti osobního rozvoje a intimity:

Odluku doporučuji pro muže.

Iva Kubelková, moderátor:

Ale pak je to odluka pro oba, ne…?

Ing. Richard Vojík, CSB., lektor v oblasti osobního rozvoje a intimity:

Určitým způsobem ano, ale jde o to, že jeho oddělíte od normální reality spočívající v tom, že ho pošlete někam do lesa nebo zkrátka někam, kde si může takzvaně zameditovat nad tím, co vlastně v tom životě chce… To je pro nás chlapy nejdůležitější.

Iva Kubelková, moderátor:

A my se dnes diváků ptáme na nějaká kuriózní seznámení, která kdy zažili. Tady je jedno z nich: „Asi před patnácti lety mě moje kamarádka požádala o pomoc. Měla za ní přijet na návštěvu její bývalá láska. Vzhledem k tomu, že se už s dotyčným nechtěla nijak sbližovat, naplánovala, že by bylo lepší, kdyby u setkání byl ještě někdo další… Já jsem samozřejmě neodmítla, přišla jsem na návštěvu, a nakonec to skončilo tak, že jsme si spolu několik hodin povídali a od té doby jsme již patnáct let spolu. Vůbec mi nedošlo, že mě dotyčný vlastně ulovil, protože se jmenuje Mysliveček a já jsem Srncová… Máme spolu dva malé Myslivečky – tříletou dceru a tříměsíčního syna – a jsem kamarádce vděčná, že to tehdy tak hezky naplánovala.“ Jak je vidět, sdílet má opravdu smysl…

Záznam z pořadu ČT Sama doma vysílaného 20.5.2013 si můžete pustit zde.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2013

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email [email protected] a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!

Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec: