Hledali jsme cestu z krize a našli Vás a Retreat

Ahoj Deniso a Richarde,

moc děkujeme za to, co děláte. To, jak dokonale rozumíte partnerským vztahům a dokážete svou moudrost posílat dál, nám před 2,5 lety, kdy jsme byli na prvním Retreatu, skutečně nejen zachránilo manželství, ale náš vztah se posunul do výšin, o kterých jsem snad ani nesnila, je naplněný porozuměním a láskou.

Jsme spolu 25 let. Prvních 20 let bylo krásných, zamilování, milování, touha, inspirace, cestování, první společné bydlení, syn, dcera, drobná nedorozumění, stále přítomná láska. Pak přišel můj návrat do práce a cca po roce začalo docházet k hlubším nedorozuměním. Já jsem se cítila nepochopená, sama, nepřijatá, nemilovaná, přetížená, Honza si myslel, že dělá pro nás všechno (vždyť je pořád v práci nebo s námi, že jsem moc náročná, že pořád něco chci, nejsem s ničím, co on udělá, spokojená).

Byla jsem už úplně zoufalá z nepochopení a nepřijetí, až jsem si začala představovat život bez něj, ale tu myšlenku jsem nebyla schopná nikdy dokončit, milovala jsem ho (a nenáviděla zároveň). Cítili jsme, že z tohoto už se sami nedostaneme, hledali cestu a nešli Vás a retreat… Když jste mluvili, snad 90% věcí, které jste říkali, na nás přesně pasovaly, až jsem Vás podezřívala, že s námi snad žijete 🙂

Bití muže do prsou mělo pro nás úžasný efekt, ale nebylo to jenom to… vybavuje se mi například, že Honza tehdy říkal: „Já jsem myslel, že jsi se už fakt zbláznila (protože jsem furt křičela, něco chtěla, dožadovala se vyznání lásky skrze skutky, říkala nesmysly) a až tady jsem zjistil, že jsi vlastně „jenom“ obyčejná ženská.“

Nikdy bych dříve neuvěřila, že stačí ne snad ani jeden víkend, ale několik okamžiků k tomu, aby se naše láska znovu narodila a stala se ještě větší než před naší (asi rok a půl letou) krizí. Když jsme tehdy jeli z Retreatu, podívali jsme se na sebe, a i když jsme nic neřekli, věděli jsme, že oba myslíme na totéž (za chvíli jsem si to řekli :-), že prostě z téhle znovuobjevené lásky se musí někdo narodit (a to jsme v té době měli téma dalšího rodičovství uzavřené). Děkujeme Vám za naší nejmladší dceru. 🙂

Když jsme za Vámi tenhle víkend jeli, tak Honza říkal, že nejkrásnější pro něj byla cesta domů, byli jsme tak plní vášně, lásky, několikrát jsme na cestě museli zastavit, nemohli jsme se sebe nabažit. Já druhý den nemohla jít do práce, jiní by těžko uvěřili, ale já byla vlastně permanentně vzrušená, i když Honza vedle mě nebyl… začalo se nám oběma dařit i jinde, už mě nerozčilovaly a nerozčilují události, které mě dříve rozhazovaly, Honza dostal taky nějak víc síly a energie do všeho, co dělá.

I když časem ten největší euforický pocit z prožitého víkendu samozřejmě pominul, dokázali jsme si ty největší kvality udržet (i když, hlavně zpočátku, to byla docela práce, myslet na to :-)). Teď už jsme si ale některé návyky/rituály tak zažili, že jsou automatické (objímací rituál – když se potkáme doma, na několik minut se beze slov obejmeme, myslíme jen jeden na druhého a to dává sílu zapomenout, co se nám přihodilo venku, objímáme se na několik minut několikrát za den; lžičkování – bez toho už ani skoro nejde usnout; pravidelné vědomé milování – jak jsme bez toho mohli žít?; dáváme si rande – à la dneska se sejdeme v ložnici ve 21:30 a pozítří v 8:00 🙂 (někomu se to možná může zdát neromantické, ale nám to funguje)… a několik dalších obdobných).

Úžasný efekt to mělo i na naše děti – nejenže se moc radují a milují svou malou sestřičku, ale bezprostředně po návratu se k nám hned tulily, ptaly se, co se nám stalo, jestli se teď máme víc rádi, co jsme dělali, a Honza jim upřímně řekl, že jsme si hodně povídali a hodně jsme se milovali (dříve bychom se asi přímé odpovědi v podobném případě vyhýbali)… jsme strašně rádi, že děti vidí, jak se rodiče milují, neshodnou a zase udobří, že i když ještě občas ječím, tak syn vidí, že jeho táta to v pohodě ustojí a dcera vidí, že maminka prostě občas potřebuje upustit páru a je to v pohodě… myslím, že to je pro jejich budoucí partnerský život moc důležité.

Po nás u Vás na Retreatu byly už čtyři naše kamarádské páry (když viděli, jaký to na nás mělo efekt, tak chtěli také :-)) 2 páry, i když už miminko taky neplánovaly, se z nich dnes radují (super, bála jsem se, že na stará kolena budu na mateřské sama bez kamarádek, a tak nejsem :-)), jedni to neustáli (jeli až v době, kdy už jeden z nich byl pevně rozhodnut k rozvodu), ti další zaznamenali zlepšení, i když ne takový uragán jako my… budeme k Vám posílat další. 🙂

Takže ještě jednou moc děkujeme, dělejte, prosím, pořád to, co děláte, a budeme se těšit někdy příště 🙂

Hanka a Honza

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2019

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email [email protected] a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!

Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec: