INFARKT DUŠE

Tento text jsem připravila pro článek INFARKT DUŠE, který vyšel v časopise ŽENA A ŽIVOT. V plném znění si ho můžete přečíst ZDE a ZDE.

Naše tělo k nám nepřetržitě promlouvá. Ozývá se díky POCITŮM. Pocity jako je únava, smutek, vztek, … Každý z těch pocitů má svůj odraz v těle. Například stažený žaludek, tíha na srdci, adrenalin a neklid, zrychlený tep, slzy…

Naše společnost si z určitých pocitů udělala strašáka, a tak vzniká zbytečný a naprosto nepřiměřený nárok na to, abychom stále byli šťastní a v pohodě. Nejsi? Tak to honem změň! Cítíš únavu? Dej si místo šlofíka kafe nebo Redbull. Je ti smutno? Dej si čokoládu nebo si zobni nějaký prášek. Jsi nervózní? Dej si něco na zklidnění…

A jako bychom v tom všem zapomněli, že naše tělo je nesmírně moudré, a se všemi těmi pocity si zpravidla dokáže poradit samo. Když jsme smutní, je dobré se vyplakat. A přijde co? Úleva!

Tělo samo ví, jak se zbavit tíhy či přetlaku. Tím, že své pocity VNÍMÁME a VYJADŘUJEME. Tedy se nesnažíme je nemít. Nesnažíme se necítit, co cítíme, a místo toho cítit něco, co necítíme. Většinou stačí dát volný průběh tomu, co se v nás odehrává. Nepotlačovat to, nepřemýšlet nad tím, a současně kolem toho nedělat zbytečné drama.

Částečně se můžeme inspirovat od malých dětí. Dítě například spadne, lekne se, třeba se i trochu potluče… a řve, řve, řve… za minutku dvě se oklepe, a hraje si dál, jako by se nechumelilo. Stejně tak, když mu někdo vezme hračku… řve, řve, řve… a za minutu bývá po všem! A hraje si dál… Zkrátka dá volný průchod tomu, co pocítilo. Díky tomu se zbaví přetlaku, tím se celá kapitola uzavře, a život jde dál…

Naše kultura obsahovala svoje rituály, jak se vypořádat s různými pocity. Například při ztrátě milovaného člověka předepsaný „smutek“, podpořený obdobím černého oblečení. Když vám někdo umřel, zkrátka jste měli „předepsáno“ smutnit. Na pohřby chodily i tzv. plačky, které štkaly a lkaly… a tím podporovaly VYJÁDŘENÍ ztráty a odplavení pocitů, které k takové zkušenosti patří.

Pochopitelně to někdy mohlo nabrat formu zbytečného divadla… ale pointa je jasná: dát průchod pocitům žalu, které jsou při úmrtí blízkého zcela pochopitelné. Dát tak formu prožitku ztráty, ke které došlo. A během určitého období tím dané období uctít a pak i uzavřít.

Když si pocity NEDOVOLÍME vyjádřit, žijeme v neustálém přetlaku. Protože přirozenou schopností a potřebou je cítit, a pocity vyjadřovat. Pokud si některé z nich označíme jako nevhodné, a držíme je pod pokličkou, stojí nás to ve výsledku obrovské množství energie! Protože na vnitřní úrovni svádíme nepřetržitý boj sami se sebou.

Emoce nám nadzvedávají pomyslné víko poklice, a my jej stlačujeme zpátky. To je z dlouhodobého pohledu velmi vyčerpávající! Odtud pak tzv. únavový syndrom apod.

Když své pocity dlouho potlačujeme, časem si toho už ani nevšimneme. Protože se ocitneme v prostoru, kde necítíme „nic“. Je tam prázdno, vakuum… a nula energie. Najednou nemáme chuť a motivaci dělat NIC. Není nic, co by nás zvedlo do akce. Nevidíme důvod cokoliv dělat.

To vše je důsledkem dlouhodobého tlumení svých pocitů a signálů těla, které k nám zpravidla dlouho promlouvalo, a my ho ignorovali! A dál se přepínali, nespali, zobali prášky na bolesti hlavy, na nervozitu a stres, na uklidnění…

A jak ze začarovaného kruhu ven?

V první řadě si dovolte si lehnout a pořádně se vyspat. To může trvat mnoho hodin, ale i několik dní a týdnů. Pokud jste přepínali své síly dlouhé měsíce nebo i roky, můžete potřebovat i mnoho týdnů „vypnutí“, během kterého se váš systém postupně obnovuje a restartuje.

Známým příkladem je vyhořelý manažer, který dá výpověď a na pár měsíců odjede do Indie… ano, proč ne? Změna prostředí bývá velmi inspirující potřebná, protože nám umožní vystoupit ze zajetých kolejí, a podívat se na život novýma očima a z jiné perspektivy.

K vyhoření se ale nemusíte nutně přepracovávat. Stačí i to, že dlouhodobě děláte něco, co vám nedává žádný smysl. Protože jste někdy někde pojali představu, že byste to dělat měli. Že „tak se to dělá“. A nezkoumali jste, jak se v tom cítíte. Ovšem trávit většinu svého života něčím, co vás neinspiruje a nebaví, je velmi toxické.

V ideálním případě vaše práce obsahuje alespoň něco z toho, co byste dělali i zadarmo. Protože vás to tolik baví!

Pro „emoční rekonvalescenci“ je také dobré přidat aktivity, které nám energii dodávají. To mohou být procházky na čerstvém vzduchu, kontakt s přírodou a tělesné aktivity, které nás posilují. Pro někoho procházka, pro někoho běh či plavání…  Jak se říkalo v Sokole: „Ve zdravém těle zdravý duch!“ A to platí stále.

Významnou roli hraje i strava. To, co jíme a pijeme, působí na to, jak se cítíme. Dnes už patří k obecnému povědomí, že rafinovaný cukr, bílá mouka, éčka a modifikované potraviny našemu zdraví ubližují… a představují i emocionální zátěž… Současně pojem „zdravá strava“ může pro každého znamenat něco trochu jiného.

Není od věci, vytestovat si například, na jaké potraviny máte intoleranci, a které jsou pro vás optimální. Poraďte se s odborníkem. Obecně ale platí: ubrat cukry a mouku, dopřát si kvalitní potraviny bez chemické úpravy, s láskou pěstované a připravované.

Přáli byste si lépe VNÍMAT a VYJADŘOVAT pocity? Pak Vám doporučuji své online programy i živé kurzy:

LÁSKA JE TVŮJ ZDROJ – online program pro ženy s živým provázením

CORE TOUCH I: Škola celostní smyslné masáže – 10 denní transformační výcvik
MOUDROST TĚLA ŽENY: SÍLA STŘEDU – víkendový seminář pro ženy
PŘEPIS LIMBICKÉHO OTISKU – vedená terapeutická meditace

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2021

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email [email protected] a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!

Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec: