Mnoho vztahové bolesti a krizí vzniká z neznalosti, jak o vztah pečovat a v lásce udržovat

Dnes sdílím odpovědi na otázky Lenky Brožové, které sloužily jako základ pro článek v časopise Žena a život. Odpovědi v plném znění najdeš níže a věřím, že Ti přinesou větší klid na duši i inspirací pro podporu vztahů ve Tvém životě. 

Jaké jedy stojí za partnerskými krizemi?

Nejprve bych zmínila něco, co není úplně jed, ale spíš okolnosti. Je to nedostatek času a energie spojené s péčí o děti, domácnost, pracovním vytížením a pak ještě třeba rekonstrukcí domu. Právě kombinace toho všeho bývá častým prvkem ve vztazích.

A pak navazuje takové to stokrát nic umořilo osla. Přestáváme si věnovat láskyplnou pozornost. Jsme vyčerpaní. Vnoření do svých starostí. Často se oba cítí tím druhým nedocenění a nedovyživení – ať už sdílením, dotekem, oceněním, …

To nás stokrát někde zabolí. Neslyší mě. Nevnímá mě. Ignoruje mě. Nechce se mnou spát. Odmítá mě. Znovu mě odmítá… A to vede k postupnému uzavírání se vůči druhému.

Pak partneři pokrčí rameny, že se sobě odcizili… Ale pod tím často dřímá silná láska i vášeň, jen dobře uschovaná za bariéry utěsněných pocitů smutku.

Jak poznám, že vztah stojí za to?

Vezmu to z druhého konce. Jak poznám, že vztah nestojí za to? Respektive kdy vzít nohy na ramena a ze vztahu utéct. A to je, pokud mi partner ubližuje. Fyzicky nebo psychicky. To někdy bývá těžké rozpoznat, obzvlášť psychická manipulace. Nemusí být jasné rozpoznat, zda je to jen jeho či její špatná nálada, nebo tyranie. Pokud nás partner například stále ponižuje, opravuje, vlivem toho, co říká a dělá, se cítíme jako špatný člověk… to mohou být znaky nezdravého vztahu.

„Mnoho vztahové bolesti a krizí vzniká ne z nedostatku lásky nebo kompatibility, ale z neznalosti, jak o vztah pečovat a v lásce udržovat.“

Jinak by se dalo říct, že velká část vztahů, kde není ubližování a násilí – fyzické ani psychické – stojí za pokus o nápravu. Protože mnoho vztahové bolesti a krizí vzniká ne z nedostatku lásky nebo kompatibility, ale z neznalosti, jak o vztah pečovat a v lásce udržovat. Málokdo z nás měl dobrý vzor, jak o vztah pečovat, ve svých rodičích. I kolem sebe můžeme velmi často zachytit spíš vztahové krize, možná i stěžování si na partnera či partnerku apod. Nemáme úplně kde okoukat, jak se takový dobré vztah dělá.

To je hlavní důvod, proč pořádám kurzy pro páry. A mnohokrát jsem slyšela: „Tohle by se mělo učit na školách.“ Nebo: „Kdybychom tohle věděli dřív, nemuseli jsme se rozvádět.“ Doslova a do písmene. A opakovaně jsem svědkem situací, kdy pár v pátek večer přijede v evidentním neladu, a v sobotu odpoledne už sedí zakleslí do sebe. Protože se znovu dostali k lásce, která je spojuje, a která byla pohřbená pod hromadou zranění a nedorozumění.

Uvolní se tzv. negativní emoce, a spolu s tím se obnoví i láska a vášeň.

Jakou míru energie a času vztahu věnovat?

Pokud jsme ve vztahu v úzkých, a nejsme si jistí, zda ještě s pokusy o nápravu pokračovat nebo ne. doporučuji dát si nějaký termín. To může být půl rok až rok. Pokud máte krizi po 20 letech, rok pro změnu může být přiměřená doba. Ale je dobré vědět, že se nemusíme trápit donekonečna. A časový rámec nám může pomoci se zaměřit na to, že ve vztahu děláme to nejlepší.

Pak je vhodné se učit, zkoumat nové přístupy v komunikaci, doteku, milování… Poznávat sebe i partnera nově. Zkrátka, když chceme, aby vztah byl jiný než do té doby, MUSÍME alespoň něco začít dělat jinak i my sami.

Co když druhý nechce na vztahu pracovat?

S tím se setkávám tak v každém druhém případě 🙂 A ne vždy to znamená, že vše je ztracené. Prostě ten druhý třeba není naladěný na osobní rozvoj, nebo si upřímně myslí, že ve vztahu je vše v pořádku. A to ještě neznamená, že by to byl špatný člověk a měli bychom se rozejít. V takovém případě doporučuji, zkusit změnu skrze sebe.

V tomto ohledu se zaměřuji hlavně na ženy, a vedu je k tomu, aby udělaly maximum pro to, že se budou cítit šťastné a spokojené, nezávisle na tom, co dělá partner. Mnoho žen jen unavených, pečují o všechno a všechny… a vlivem toho zapomíná na sebe. Taková žena pak na muže může působit ostře a nepřístupně. Také jí chybí energie a určitá záře, která muže přitahuje.

„Chceš, aby Ti věnoval pozornost? A kolik pozornosti dáváš sama sobě? Vnímáš své pocity? Naplňuješ své potřeby? Respektuješ své hranice?“

Je marné, dožadovat se jeho pozornosti, když tu pozornost energeticky a slovně přímo odpuzujeme. Proto ženám říkám: „Chceš, aby Ti věnoval pozornost? A kolik pozornosti dáváš sama sobě? Vnímáš své pocity? Naplňuješ své potřeby? Respektuješ své hranice?“ Tady má mnoho českých a slovenských žen velký deficit. 

A ve chvíli, kdy žena začne být vnímavější a láskyplnější vůči sobě, začne něco podobného zpravidla vnímat i ze svého okolí, včetně od partnera.

Pochopitelně tímto nezměníme každý jednotlivý vztah, a někdy tato zdravá proměna sebe způsobí, že cítíme, že v takovém vztahu opravdu už dál být nemůžeme. Řeknu to příběhem ženy, která sdílela, že začala měnit sebe, aby získala svého partnera zpět. Odešel za jinou ženou. Začala tedy rozvíjet láskyplný vztah k sobě, vyléčila spoustu vnitřních zranění a bloků, rozzářila se… a její partner se k ní opravdu chtěl vrátit. Ale ona díky své vlastní změně a prohloubené úctě k sobě cítila, že s takovým mužem už dál být nechce.

Jak poznám, že je načase vztah vzdát?

Když se dlouhodobě cítíme vyčerpané a bez života. Zkusily jsme vše výše uvedené. Podpořily láskyplný vztah vůči sobě. Začaly se zajímat o to, co nás v životě baví a co potřebujeme – i mimo vztah. Ujistily jsme se tak, že to, že se cítíme špatně, nesouvisí s námi samotnými (což se někdy dít může). A partner je nadále vlažný, kritický, zraňující, netečný…

Pro některé ženy bývá pomyslným wake up callem fyzické onemocnění. I tělo se tak hlásí, že takto dál už žít nechce a nemůže.

Zjistila jste vy někdy, že vztah, o který stojíte, už nelze oživit?

Zatím ne. Moje dva rozchody byly jiného charakteru. Neodcházela jsem, protože by byl ten druhý špatný člověk nebo jsme se k sobě nehodili. Poprvé to byl vztah na dálku, podruhé byly souvislosti obsáhlejší. Pokaždé jsme zůstali dobří přátelé.

V knize Tajemství šťastného vztahu říkáte, že někdy je potřeba vzdát se velkých ideálů. Že stačí mít docela dobrý vztah. Co to znamená? Není za tím rezignace?

„Docela dobrý vztah“ je volný překlad z anglického „good enough relationship“. Je to výrok jednoho z mých učitelů Johna Gottmanna, který říká, že ve výsledku stačí, že je vztah „docela dobrý“. A tím ale není myšleno, že je špatný nebo že je to kompromis. Spíš to znamená, že stačí, když je ve vztahu dobrá vůle, laskavost, že je tam zkrátka mnoho prvků dobra, ale nemusí být za každou cenu perfektní a na 200% na všech frontách. Někdy si kazíme dobré vztahy úsilím o dokonalost, která existuje pouze v naší hlavě.

Ale když začneme dokonalost vidět i v tom, co je obyčejné, lidské, … a vážíme si druhého pro to, co je na něm dobré, a nehledáme neustále věci k vylepšení, budeme v životě mnohem šťastnější. Mimochodem, stejně laskavý přístup bychom měli zaujmout i sami k sobě. 😊