Nová doba sexu: pomalá vášeň

Tento článek vyšel v časopisu Harper’s Bazaar (květen 2019)

O tom, že sex nemusí být vždy jen ohňostroj vášně, milování se obejde i bez erekce a probudit lze i dlouhá léta skomírající vztah vás přesvědčí Denisa Říha Palečková, lektorka vědomé sexuality a učitelka v oblasti partnerských vztahů.

Působí nenápadně a klidně, a možná to je důvod, proč před ní nikdo necítí žádný ostych. Ženy se před ní nestydí mluvit o svém těle, páry se
nebojí přiznat, že jejich sex nestojí za nic. Lektorka v oblasti intimity Denisa Říha Palečková pomohla už tisícům lidí k naplněnému vztahu po všech stránkách. Vystudovala sociologii, a o sexu se toho nejvíc dozvěděla na americkém Institutu pro pokročilá studia o lidské sexualitě.

Existuje v oblasti sexuality nějaké nové téma?

Dozráváme k tomu, že i my ženy chceme potěšení. Měly bychom být mnohem víc v kontaktu se svým tělem, než jsme. Jsme zvyklé spíš myslet, naučily jsme se být především chytré a logické. Abychom ale byly opravdu šťastné a propojené se svou intuicí, potřebujeme být ve svém těle. Tedy sklouznout z hlavy do svého středu – konkrétně ke své pánvi. Žijeme v časech, které jsou pro nás zdánlivě sexuálně svobodné. V naší zemi a v naší době nezažíváme žádné tresty za rozkoš, můžeme si dělat, co chceme, ale jisté obavy v nás stále dřímají.

Proč tomu tak je?

Pro ženy bylo potěšení historicky dlouho tabu. Dokonce byly trestané za to, že by měly prožívat orgasmy. Dochovala se třeba lékařská zpráva z půlky devatenáctého století, ve které lékař uvedl, že pacientku úspěšně zbavil touhy tím, že jí odřízl klitoris a stydké pysky. Je až děsivé, když si uvědomíme, že to není tak dávno, jen pár generací.

Když se nebudeme dívat do historie, ale do našeho současného života, co konkrétně ovlivňuje náš přístup k sexu?

Stopy vedou až do dětství, do školkového věku, kdy na sebe děti sahají, zkoumají sebe i své kamarády, dívají se na sebe navzájem. V tuhle dobu přicházejí první zákazy. Slýcháme: „Kam si to saháš?! To se nedělá!“ a občas zákazy provázejí i fyzické tresty. Dává nám to signál, že je špatně, když se dotýkáme svého těla.

Za nevinnost a přirozenost přijde vyhubování. Už tehdy získáváme signál, že tohle do společenského kontaktu rozhodně nepatří. A protože už od raného věku věříme, že „o tom se nemluví”, chybí nám potom správný slovník pro komunikaci s partnerem. Když se mluví o sexu, muži většinou mluví v nadsázce, u žen převládá nejistota a stud. Ovšem sexualita je téma, které se dá pojmenovat a sdílet, ale tahle schopnost mnoha lidem pořád chybí.

Takže bychom všichni potřebovali lekce sexuální výchovy?

Ano, a zcela odlišné od těch současných, co jsou na školách. Sexuální výchova začíná u toho, že si začínáme uvědomovat sama sebe. Svoje potřeby a svoje hranice, ať už jsme děti, dospívající nebo dospělí, základ jsme my sami. Když máme jasno v sobě a dokážeme své pocity vyjadřovat, můžeme jít mnohem lépe do kontaktu s někým druhým. Už tady má řada z nás deficit. Sice sami nevíme, jak prožívat potěšení, ale chceme, aby nám ho dával partner. Ale napřed si musíme zjistit, jak se k potěšení můžeme dostat sami.

Ideálně tak sexuální vývoj začíná dětskou masturbací. To, co děláme spontánně, je velmi zdravý impulz. Jen tak můžeme poznat, co naše tělo dovede a kdy zažívá libé pocity, a to bychom neměli zastavovat, ale podporovat. V mainstreamovém povědomí dochází k redukci sexuality na to, že sex souvisí výhradně se vzrušením. A to je ta největší past, proč tolik lidí po několika letech vztahu pohřbí svůj intimní život. Po pár letech vztahu nejsme vzrušení jeden z druhého, pokud na tom vědomě nepracujeme a vztah funguje jen samospádem. Do toho chodíme do práce, máme starost o děti…

Kde tu vášeň najít? Nebo jak ji najít znovu?

Obecně přemýšlíme nad tím, že v počátcích vztahu prožíváme hodně vášně a lásky, a pak to jde přirozeně z kopce. Znám spoustu příběhů o rutinou znavených párech, kde se dva sice mají rádi, ale tuší, že už to mezi nimi nikdy nebude takové, jako když si spolu začali – ovšem může to takové být! Naším víkendovým kurzem pro páry prošly tisíce lidí, z nichž mnozí i po dvaceti letech vztahu, kdy už pohřbili veškeré naděje na rozdmýchání vášně, zažívají znovu skvělý sex. Lze kultivovat i tělesnou chemii, ty pověstné motýlky v břiše a opětovné zamilování.

Tohle umí milenka nebo milenec, ale jak to dostat do vztahu bez nevěry?

Když lidé chtějí kultivovat svou sexualitu, a jsou ve vlažném rozpoložení, radím, aby se vzdali očekávání, že sex by měl být vzrušující. Nesoustředit se tolik na vzrušování a stimulaci, ale dívat se na milování jako na způsob vytváření lásky skrz tělesný kontakt. Už jen tato změna pohledu zásadně pomůže. Díky tomu už neřešíme, jestli chci nebo nechci, jestli jsem unavená nebo jestli mu bude stát.

Jde o takzvaný koncept vědomého milování, kdy jde stranou vzrušení a zůstane jen jakýsi „vlažný sex“. V angličtině ten výraz zní lépe – warm. Sex, který není žhavý, ale vychází z klidu. Jde o to vědomě vnímat přítomnost a dívat se na milování jako na příležitost být spolu a dotýkat se, objímat, společně dýchat.

Mít sex bez vzrušení, není to jako pít kávu bez kofeinu?

To, že milování začíná v klidu, nemusí znamenat, že při něm vzrušení nevznikne. Takové vzrušení má pak jiný charakter, je hlubší a vyživující. Souvisí s tím i takzvaná měkká penetrace. Je možné spojení partnerů, kdy se penis k vagině jen přiloží nebo se do ní „našťouchá“. Erekce totiž není cíl, ani zásadní prostředek k sexu. Když odebereme tyhle pro mnohé stresující faktory, ať už jde o erekci nebo nutnost vzrušení, zůstane jen tělesný kontakt.

Když si dáme čas, je navíc žena mnohem zajímavější pro mužské tělo. Obvykle má totiž většina žen sex dřív, než je jejich vagina opravdu otevřená. Když se penis zasune do nepřipravené vaginy, tak ho vagina jakoby nechce. Nevydává signály, které podporují penis, aby se mu to líbilo a aby byl ideálně ztopořený. To každý muž nerad cítí, a tak si začne třeba něco představovat nebo začne víc přirážet.

Pak je to sex hlavně o dělání. A to je vysilující. Potom hledáme nové stimuly, ať už jde o pomůcky, nová místa nebo swingers party. To všechno ale funguje jen dočasně. Naproti tomu přes vědomé milování se dostáváme k jiným tělesným zdrojům. Nějakou dobu to trvá, dýchání páru se sladí, a už tenhle moment stačí k tomu, že se tělo ženy začne nabíjet energií a otevírat.

Není to příliš ezoterické?

Tenhle názor vychází z toho, že vědomá práce se sexualitou bývá spojována s tantrou. I já z tantry vycházím, ale to slovo záměrně nepoužívám – právě proto, abych odebrala ten ezo-kabátek. Protože zlepšit sex lze jednoduchým, fyzickým způsobem. Nemusíte si vůbec povídat o čakrách, ale o tom, že vnímáte nějaké místo ve svém těle. Dokonce myslím, že přehnané užívání tantry a spirituálních výrazů všemu škodí. Sama jsem kdysi jako účastník prošla kurzy, kde jsme si měli říkat Šivo a Šakti. Ale kdo tohle ve skutečnosti bude dělat?!

Jak zkusit vědomé milování, bez tantry, ale s obyčejným mužem v české ložnici?

Nemusíte mít hromy, blesky a vášeň, ale můžete vytvářet láskyplný tělesný kontakt. Na začátku vztahu se k sobě opatrně přibližujeme, věnujeme jeden druhému maximální pozornost, objevujeme se a jsme naprosto přítomní. Když to budeme dělat znovu, vrátí se všechny libé pocity. Jde to i po letech a po totálním vyhasnutí. Když chceme sexualitu začít prožívat jinak, musíme jí dát čas.

Návyky máme pod kůží a změna trvá. Na tělo se můžeme dívat jako na nástroj. Když se chceme naučit tančit nebo hrát tenis, musíme se naučit nové kroky, vnímat rytmus nebo držet raketu. Se sexualitou je to stejné. Když chceme zažívat něco hlubokého, potřebujeme natrénovat tělo. Když jsme celý den v kanceláři, nad něčím přemýšlíme, máme ztuhlé tělo a dýcháme mělce, tak těžko po příchodu domů budeme mít nějaký hluboký tělesný zážitek, když tělo vlastně nepoužíváme.

Mluvíte o tom, že vědomé milování trvá hodiny. To zní až děsivě.

Často potřebujeme jen čas. Když na kurzu vědomého milování lidem řeknu, že si spolu mají užít tři hodiny v soukromí, většina z nich jde
málem do mdlob, nedovedou si představit, co spolu budou takovou dobu dělat. Ovšem pak říkají, že by se mohli milovat ještě déle. Díky vědomému milování se cítí plní energie a lásky.

Vážně stačí jen čas?

Ne, stejně důležité je – hlavně u žen – mít ráda sama sebe. Stojíme před otázkou, jak mít ráda své tělo, co bychom měly a neměly cítit, a jak
bychom se měly a neměly projevovat. Naučily jsme se, že svoje pocity popisujeme, namísto abychom je prožívaly. Když jsme vzteklé, tak si
sedneme a probereme to. Pro partnerskou intimitu je to však zlo.

Emoce jsou energie. Ve vztazích ale často víc komunikujeme, namísto abychom emoce prožívaly. Muži mají jiné mechanismy, jak zacházet se svými pocity. Když je muž naštvaný nebo smutný, zaleze si někam do nory a je dobré ho tam nechat. Ale když je žena vzteklá nebo smutná, tak její přirozená potřeba je sdílet to, protože tím chce potíž vyřešit a obnovit lásku.

Ženy se bojí, aby nebyly za hysterky.

Když se žena naučí, že si své pocity podobně jako muž někde v koutku sama zpracuje, začne se ze vztahu vytrácet energie. Spolu s tím, jak dá stranou své emoce, chtě nechtě tlumí i svou sexualitu. Potlačované pocity jí brání, aby se zcela uvolnila. Jako žena podvědomě cítíte, že když muž neustojí váš pláč a křik, nemůžete se mu naplno odevzdat v sexu.

Muži by tak měli zapomenout na to, že chtějí partnerku, která je rozumná, klidná, na všem se hezky domluví, a pak se z ní v posteli stane naprostá divoška. Proto radím, nejdůležitější je mít ráda sama sebe se vším, co prožívám. Přijmout své pocity, ať jsou jakékoliv.

Co na to pomáhá? Máme si hýčkat ženské spolky a nosit šaty a červenou rtěnku?

K prohloubení ženských kvalit vede potěšení. Stačí hledat skutečnou radost ze života, kterou můžete prožít ve svém těle. Ta cesta může být různá, ať už jde o pohyb, tanec, horkou vanu, čokoládu nebo masáž. Muže nejvíc baví žena, která svou rozkoš prožívá ve svém těle. Je to pro muže mnohem přitažlivější než to, jak žena vypadá.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2019

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email [email protected] a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!

Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec: