Myslím, že plastické operace jsou privilegiem, za které můžeme být vděční, a které usnadňují mnoha lidem život – například operace víček – podstoupil ji můj otec ve svých asi 65 letech, protože přes padající víčka už skoro neviděl… Nebo ženy, které přijdou o prso ze zdravotních důvodů, a implantát jim pomůže v sebepřijetí i sociálním přijetí, protože určitě je nápor na psychiku, kdyby vám lidé studovali prsa, že jedno máte a jedno ne…
Znám i ženu, která měla tak těžká prsa, že pro ni jejich operace a zmenšení bylo velkou úlevou.
Současně bychom k plastickým operacím měli přistupovat s pokorou a respektem. Je to mnohem hlubší zásah, než je třeba barvení vlasů, ovšem lidem – a zejména ženám – jsou zákroky skalpelem prezentovány s takovou lehkostí, jako by šlo jen o barvení vlasů nebo výměnu šatů.
Mezi svými klienty a přáteli se setkávám s různorodými zkušenostmi. Zatímco někdo je šťastný, že se rozhodl podstoupit třeba operaci prsou, setkávám se i s případy, kdy je žena zaskočena způsobem, jakým ji operace ovlivnila. Každý řez s sebou nese i jizvu. Každá jizva znamená necitlivost a snížení citlivosti přilehlých tkání!
Málokdo by tipoval, že díky řezu v oblasti břicha (například císařský řez, který je dnes neuvěřitelně častým jevem – a v mnoha zemích se k němu zámožné ženy uchylují jako ke “snadné” variantě, jako porodit – ve zvoleném termínu, bez bolesti a bez rizika poškození vagíny) se ženě zpravidla dramaticky sníží sexuální citlivost, pocity v oblasti vagíny apod.
Nedávno jsem dostala email od ženy, která prožívala emoční krizi po operaci prsou. „Mám hezký tvar“, psala, „ale NIC NECÍTÍM! Dříve jsem milovala sex, teď se mu vyhýbám a celé hodiny jen pláču.” Nemyslím si, že by to byla standardní reakce u všech operovaných žen. A současně nepochybuji, že mnoho žen něco podobného prožívá, v jemnější či silnější verzi. A že podobný efekt vůbec nečekaly!
Asi to, že je to snadný zákrok, rychle se zahojí a tradá… Nicméně změna prožívání a prociťování může být trvalá. Nikdo by nechtěl projít řezání skalpelem za živa. Ovšem zásah do těla je podobně dramatický. A “vedlejší” efekty hojení, znecitlivění tkáně, řetězení jizvy ovlivňující zbytek těla… jsou z mého pohledu nezanedbatelné, a každý, kdo se pro operaci rozhoduje, by je měl vzít v potaz.
Z mého pohledu je dobrým kritériem aspekt ZDRAVÍ. Pro ženu, která si nepřipadá dost krásná, bude těžké posoudit, zda je krásná objektivně. Tak jako pro někoho změna ke kráse (respektive tomu, co ona považuje za krásu) je skutečně krokem ke spokojenosti, pro další změna vzhledu “k lepšímu” NEMÁ kýžený efekt zvýšeného sebevědomí a spokojenosti. To je třeba si uvědomit! Potkávám mnoho “objektivně” krásných žen, a připadají si nedostatečné a ošklivé! Skoro bych řekla, že ty “nadprůměrně krásné” ženy k sobě mají často více sebekritický pohled. A operace tento navyklý vnitřní postoj bohužel nemá moc změnit.
Domnívám se, že dobrý plastický chirurg ženu v případě, že její vzhled nepotřebuje žádné viditelné dramatické úpravy, může i rozhovorem vhodně navigovat, aby si operaci rozmyslela, a třeba ji i pozitivním způsobem a skrze posílení sebevědomí od operace odradit.
Skoro bych řekla, že pokud se někdo na plastickou operaci upíná jako na zázrak a změnu života, může to hraničit s nezdravým postojem.
Domnívám se, že je to pro danou osobu často těžké posoudit. Může pomoci rozhovor s “nezávislými” lidmi, přáteli, známými… těmi, co něco podobného prošli či poznali… s psychologem či koučem… Doporučuji o svých úvahách mluvit a naslouchat zpětné vazbě, zkušenostem, radám. Pokud mám předem jasno a nepustím k sobě další názor, možná je i toto varovný signál.
Něco na tom může být. Když střihnu vlasy na jedné straně moc, potřebuji zastřihnout i na druhé. Když při dekorování interiéru dodám nový prvek nebo něco odeberu, bude to chtít poladit i ve zbytku interiéru, aby opět vznikla harmonie.
Vzhledem k finanční náročnosti pro mnohé plastická chirurgie asi nebude nekonečným koníčkem, ale jednorázovým zákrokem… nicméně tendence ještě znovu a znovu vylepšovat tu pochopitelně být může. Mnohé hollywoodské hvězdy, které změnily svou tvář až k nezdravému nepoznání, jsou toho důkazem.
Já jsem pro první. Uměle vyhlazené obličeje bez mimiky mě děsí. Ztrácí se díky tomu lidskost ve výrazu. Vše je otázka míry.
Určitě nedělat nic, co ohrožuje zdraví člověka.
Ráda bych, aby v tématu bylo jasně viditelné, že plastická chirurgie není jen o financích a dobrých výsledcích, ale že je to především zákrok do živého a citlivého těla. Že díky chirurgickému zákroku vzniká jizva. Že zjizvená tkáň je necitlivá, a snižuje citlivost přilehlé tkáně. Mnoho lidí se kolem své zjizvené části těla má tendence chovat, jako by neexistovala. Neradi se na ni dívají v zrcadle. Neradi se jizvy dotýkají. Mají pocit, že jejich tělo je v dané části kusem masa, bez schopnosti cítit a prožívat.
V souvislosti s jizvou se může lidem změnit prožitek jejich těla. A já jsme velmi pro to, abychom se na prvním místě zajímali o to, jak CÍTÍME A PROŽÍVÁME, spíš než jak vypadáme. Krásný vzhled je vyživován především plností prožitku a radosti. Plností života a lásky.
Myslím si, že žena, která má zvadlá prsa, a přitom miluje své tělo a umí si užít rozkoš a radost v těle, je mnohonásobně přitažlivější (a šťastnější) než uměle vysoustružená a bez citu a života.
Vysíláno 11.10.2018 ve 21:30, záznam pořadu zde
© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2018
Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email [email protected] a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!
Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec:
Pravidelná inspirace
pro šťastný život a vztahy?
Vyplň svůj e-mail a nejnovější články a videa budou chodit přímo do Tvé schránky.