Toto téma je pro mnoho žen velmi těžké, složité a bolavé.

Potkávám ženy, které třeba ještě v 50 letech velmi trpí svým vztahem s maminkou, která jim při jakémkoliv setkání (ať už osobně nebo na dálku) dává nějakým způsobem najevo, že nejsou dost. Že nejsou dost dobré, že dělají špatná rozhodnutí. Nebo se snaží zasahovat do výchovy jejich dětí způsobem, který je pro tu ženu neakceptovatelný.

Někdy stačí pět minut s mámou, a ta žena je rozhozená, sebevědomí má na nule, je vzteklá, smutná atd.

Samozřejmě mnohdy ten vztah není až tak dramatický, odehrává se to v nějaké jemnější podobě. Současně po světě běhá spousty žen, které mají (díky bohu) vztah se svojí maminkou dobrý.

A považují ji za svou podporu a za někoho, koho z celého srdce milují, ale vím, že často to tak nebývá. Přitom ten vztah s mámou je pro nás tak výrazný na mnoha úrovních. Ten kontakt s ní nemůže úplně ze života vymazat.

Můžeme ho třeba eliminovat, můžeme eliminovat vzájemné telefonáty, můžeme eliminovat návštěvy, snížit jejich frekvenci, zkrátit jejich délku, ale i když to uděláme, tak pokud je v tom vztahu nějaké pnutí, tak nás to trápí.

A proč je ten vztah pro nás tak důležitý?

Má ještě hlubší pozadí, protože jak se říká, jsme ze stejného těsta. I z vědeckého pohledu, když se ocitneme s mámou ve stejné místnosti v blízké vzdálenosti, tak naše těla na sebe reagují. Naše těla totiž začnou vysílat tu zprávu:

„Já jsem ty a ty jsi já.“

Je tam stejná DNA a ta naše těla ví, že k sobě patří. Tohle může být velmi bolestná podprahová zpráva. Pokud je pro Tebe vztah s maminkou složitý, protože třeba zažíváš, že se Tvoje máma chová úplně hrozně, že absolutně nesouhlasíš s jejím chováním, s tím, co říká, nechápeš to. Je to pro Tebe zraňující atd.

Jenže pak je v Tobě taková další součást. To je ta podvědomá část, která říká: „Ale ty jsi jako ona.“ Prostě tam je ta část, která podprahově komunikuje.

„Vždyť Ty jsi taky jako Tvoje máma, jste stejné.“

Ano, do určité míry jsme stejné, jako naše máma, i když máme třeba jiné povahové rysy, jinak se chováme, jinak mluvíme a jinak se projevujeme.

A i to může být takové bolestné podprahové zjištění. Já jsem jako ona, já nechci být jako ona. Každopádně je pro nás tak úlevné, když dokážeme do vztahu s maminkou vnést klid a lásku.

Nezávisle na tom, jak ona se chová k Tobě, k Tvým dětem a dalším lidem, že má třeba jiné projevy, které nerezonují s tím, jak vnímáš sebe a svět, tak můžeš svůj vztah k mamince změnit.

Jeden z těch kroků, které můžeš udělat je, že se vžiješ do toho, v jaké situaci maminka žila. Představ si svoji maminku, jaké to bylo, když ona byla malá se svojí maminkou.

Začneš se zajímat o její životní příběh, o podmínkách, ve kterých vyrůstala, dáš si tu práci a opravdu se do toho víc vnoříš, popovídáte si třeba nad fotografiemi, pokud je to možné a Tvoje maminka ještě žije.

Možná Ti nebude chtít nic vyprávět, možná budou její vzpomínky na dětství tak bolavé, že Tě odbyde a bude na Tebe třeba nepříjemná, vůbec nebude mít chuť o tom mluvit. Zkus si to alespoň nějakým způsobem představit, nacítit a navnímat.

Je to jeden z důležitých kroků, které můžeš udělat, protože někdy to, že se otevřeme tomu, jak prožívá ten druhý a jaké životní zkušenosti má za sebou, tak nám to nese určitou míru pochopení, porozumění a soucitu.

Ne ve smyslu chudinko, ale že opravdu dokážeme spolu prožít a spolu cítit, co se u toho druhého člověka odehrává a toto, když dovedeme opravdu z hloubky našeho srdce, tak pak najednou mizí takovéto naše vlastní emoční plutí.

Znám příběhy žen, které měly totálně náročný vztah s mámou, který byl bolavý, složitý, naprosto trýznivý, dalo by se mluvit třeba i o tyranii v dětství. Přesto dokázaly vztah s mámou transformovat. Někdy tak, že v sobě našly tu lehkost, odstup a lásku. Najednou ta její slova se jich už tolik nedotýkala. Nebyla to ta bodavá kudla do srdce, ale dokázaly to vnímat jinou optikou. Někdy dokonce i tak, že se maminka, světe div se, k nim začala chovat jinak.

A toto přichází skrz tu naší vnitřní proměnu, když my se změníme. A to pochopitelně platí nejenom pro mámu, ale i vztah s partnerem a s dalšími lidmi našeho života. Když v sobě uvnitř něco změníme, přenastavíme a naladíme se na takový hlubší klid a lásku, tak ono to obrovským způsobem transformuje i ty vztahy kolem nás, i to, jak se k nám chovají druzí lidé.

Takovouto vnitřní proměnu procházím s ženami v online kurzu Láska je Tvůj zdroj. Což je 4týdenní cesta, kde ženy provázím nejenom na cestě vztahu s mámou, ale také ve vztahu k vlastnímu tělu, emocím i k sobě sama.

Tato cesta Ti pomůže změnit to, jak se v životě cítíš. Posune Tě k takovému radostnému ukotvení v sobě a k Tvojí vnitřní síle.

Věřím tomu, že čím více spokojených žen bude na světě, tím více bude spokojených vztahů, spokojených děti, spokojených rodin. Když je spokojená žena, tak kolem sebe vytvoří to láskyplné prostředí, kde se ta spokojenost začne rozvíjet a má to vliv i na ostatní členy rodiny.

Proto je tak moc důležité, abys pečovalo o to, jak se cítíš. Abys pečovala o svoje vlastní blaho, o svoji radost a potěšení. Abys pečovala o to, že máš prostor si odpočinout, věnovat se tomu, co Tě nabíjí energií, co Ti dává smysl, protože když vyživíš sebe, tak budeš mít krásnější život Ty i Tvoji blízcí.

V Čechách a na Slovensku máme takový ten kód udřené ženy, která strašně maká a zabezpečuje všechno a všechny kolem sebe, a sebe klade až na poslední místo. Cítí se vyčerpaná. Tak toto je potřeba změnit.

A opravdu mi věř, že ve chvíli, kdy začneš pečovat o sebe, vyživovat se, začneš vnímat a respektovat svoje pocity, vnímat a respektovat své potřeby, tak bude lépe jak Tobě, tak všem lidem, kteří jsou s tebou v Tvém životě nějak blíž v kontaktu.