Postupně začínám chápat, jak důležité je cítit se dobře ve vlastním těle…(od Kateřiny)

S laskavým svolením Kateřiny se s Vámi dělím o dopis, který mi napsala jako poděkování. Její zkušenost ukazuje, že i online – „z pohodlí domova“, jak někdy píšu – můžete ve svém životě udělat velké změny. A to i v případě, že toho v sobě máte nastřádáno hodně. Jak se dočtete, Kateřinina cesta k sobě sama zdaleka nebyla procházkou růžovou zahradou… ale už teď nese sladké plody 🙂 Možná její zkušenost bude inspirací a ukazatelem i pro Vás…

Milá Denisko,

touto cestou bych chtěla poděkovat Tobě i celému realizačnímu týmu, jste součástí mého každodenního života už 3. měsíc. Absolvovala jsem Vaše online kurzy Láska je tvůj zdroj, potom Láska je tvůj zdroj ve vztahu a teď končím procházení kurzu Jak se otevřít do vztahu. Mezitím jsem se také zúčastnila online Přepisu limbického otisku. Ani nevím, co se na mně podepsalo víc a jak vyjádřit ve zkrácené podobě změny, které se odehrály v mém životě a každý den se dějí.

Vaše kurzy byly pro mě spíš psychickou terapií a největší pomocí, jaké se mi kdy dostalo.

Možno i díky tomu, že jsem skutečně intenzivně pracovala na všech cvičeních, meditacích a úlohách tak, jak se mi postupně otvíraly. Držela jsem krok, nic jsem neodkládala. I když, musím se přiznat, že sdílení na FB nebyl můj šálek kávy. Na začátku jsem chtěla, i jsem vložila svůj příspěvek a pročítala příspěvky ostatních – ale nějak jsem se v tom prostoru necítila komfortně, a proto jsem všechno vkládala jen do svého deníku (po těch 3 měsících je pořádný!).

Myslím, že postupnost kurzů, tak jak byly v nabídce a jak následovaly po sobě, měla největší podíl na změnách, které se odehrály. První kurz (a tedy první měsíc) byl nejtěžší. Zaskočilo mě to, cítila jsem se tolikrát v živote zraněná a plná bolesti, ale to, co všechno se za ten měsíc vyplavilo, mě skutečně šokovalo.

Plakala jsem den co den (anebo lépe řečeno večer co večer) během každé meditace, anebo během psaní deníku. Nejsilnější meditace souvisela s mojí maminkou. Kromě pláče jí totiž provázel i zvláštní pocit, jakoby mnou procházel elektrický proud. Celý následující den jsem cítila taková slabá a až večer se mi postupně vracely síly. Lekla jsem se, ale rozhodla se to nevzdat a rozhodně nelituji!

Co mi tedy přinesly Tvoje „terapie“?

Přesně to, co by člověk od terapií očekával. Napětí v těle povolilo, zlepšily se moje vztahy s rodiči, kterým jsem ve svém nitru mnohé zazlívala. Uzavřenost se změnila na otevřené vyjadřování pocitů, myšlenek i emocí. Když mám chuť plakat, tak pláču, když mám chuť tancovat, tak tancuji, když se mi chce zpívat, zpívám jako o život – a co je nejdůležitější, nacházím si cestu i k vlastnímu tělu.

Je to zvláštní, ale patřím k těm ženám, které jejich okolí hodnotí jako atraktivní, ale já jsem si to o sobě nikdy nemyslela. Měla jsem tendenci všechno vidět jako ne dost dobré (a to jsem napsala velmi lichotivě). Postupně začínám chápat, jak důležité je cítit se dobře ve vlastním těle, i co to znamená, že tělo je kotva. Každý den medituji (velmi často se sluchátky na uších i v autobuse) – vracím se k různým Tvým meditacím – děkuji za ně, za klid v Tvém hlase, radost, lehkost, uvolnění, které mi dennodenně přináší.

Teď, po těch třech měsících, vím, že jsem jen na začátku cesty změn v životě, které se mi už teď dějí. A jsem za ně neskutečně vděčná.

Na závěr Ti chci ještě jednou moc poděkovat za Tvojí každodenní účast v mém živote (ať už prostřednictvím slov ve videích, anebo meditacích), stal se ze mě uvolněný, klidný člověk, který už nemá strach plakat ani se těšit ze života. Pevně věřím, že jednoho dne se mi podaří i nějaká účast v některém z programů „na živo“ – abych Ti mohla, Denisko, i Tvému týmu osobně poděkovat.

S hlubokou úctou, respektem a poklonou k Vaší práci, schopnostem a lidskosti účastnice Vašich kurzů,

Kateřina