Proč byl můj intimní život neuspokojivý?

Před více než 20 lety jsem začala pořádat první kurzy. Bavilo mě lidem pomáhat v oblastech, kde jsem dříve potřebovala podporu i já. Vrátit se k sobě. Zamilovat si své tělo. Stát si za svými pocity. Mít se ráda.

Na kurzy tantry mě v 90. letech zavedla myšlenka, že by potřeboval nějak vylepšit můj/ náš sexuální život. Tušila jsem, že v sexu přece MUSÍ být něco víc, než co jsem tehdy zažívala…

Díky kurzům, které se tehdy poprvé v česko-slovenském prostoru otevíraly, jsem záhy zjistila, že to, co mě posune dál, není ani tak znalost nějakých speciálních dotekových technik. Respektive to až na druhém místě.

Proč můj intimní život byl neuspokojivý? Protože já sama jsem byla vzdálená sobě! Odtržená od svého těla. I od své duše.

Přitom jsem si říkala, že mi přece v životě nic nechybí. Měla jsem se dobře. Vyrostla jsem s úžasnou maminkou, studovala jsem, vedla jsem „hezký“ život.

Až později mi docházelo, že i v mém životě byly věci, které mě bolely a do jisté míry uzavřely.

Například:

1/ Hned po porodu jsem strávila pár dní oddělená od mámy v inkubátoru, protože jsem měla novorozeneckou žloutenku. Maminka mi později vyprávěla, jak z toho byla nešťastná. Já jsem z toho jako miminko musela být bezmála zoufalá.

2/ Už jako maličká jsem chodila do jeslí. Moje maminka pracovala. Bylo mi tam smutno, stále jsem plakala. Pečovatelky mě dávaly do separátní místnosti na spaní, abych svým pláčem nerušila ostatní děti.

3/ Z raného dětství si pamatuju i hádky rodičů. Táta se vracel domů opilý a byl agresivní. Mámu bil. Pamatuju si několik nočních scén s křikem, bála jsem se o život mámy. Pamatuju si i policii, která nás tehdy v noci navštívila.

4/ Rodiče se rozvedli, vyrůstala jsem jen s mámou, táta mi nechyběl. Minimálně ne vědomě. Jako malá jsem z něj měla spíš strach a respekt.

5/ Ve škole jsem byla perfektní studentka. Samé jedničky. Na výkon zaměřená. A současně s hlubokým pocitem uvnitř, že nejsem dost dobrá. Že je se mnou něco špatně. Že jsem jiná, než ostatní.

6/ I v kolektivu mě občas doprovázel pocit osamělosti. 

7/ Na konci základky jsem začala hubnout. Z anorexie se propracovala k bulimii. Můj svět se smrsknul na kontrolování váhy a jídla. A výkon. Tlačila jsem na sebe, abych měla dobré výsledky ve škole.

A tak bych mohla pokračovat… a pak jsem se divila, že „něco“ chybí i v partnerském vztahu a intimitě. Bodejť by ne, když jsem se TAK vzdálila sobě!

Můj příběh není zas až tak výjimečný. Většina z nás by z dětství vytáhla vzpomínky a zkušenosti, které nás tehdy hluboce bolely, děsily a zavíraly. I když třeba zase jiným způsobem, než to bylo u mě.

Naštěstí jsem už ve 20 letech začala jezdit na kurzy. A tak se postupně vrátila sama k sobě. A o pár let později začala s tlumočením výcviků, asistováním na kurzech… až nakonec začala vést své vlastní.

To, co mi tehdy pomohlo, se stalo mým posláním. A dnes jsem přesvědčená, že určitou formu „návratu k sobě“ potřebuje většina z nás!

To, co se v našem dětství odehrálo složitého, výrazně ovlivňuje naše prožívání v dospělosti. Vytvořilo to určitou „emocionální základnu“, která ne vždy je podporující.

Naštěstí s tím ale můžeme pracovat, a co nebylo ideální tzv. přepsat a dosytit.

Právě o tom je PŘEPIS LIMBICKÉHO OTISKU. V určité podobě jsem ho zažívala už v 90. letech na kurzech tantry, kde součástí byly i zkušenosti z bodyterapie, zaměřené na dosycení pocitu bezpečí a lásky v různých fázích raného dětství. Tehdy jsem si navzájem modelovali rodiče a vytvářeli si pro sebe zkušenost plnou bezpečí a lásky.

Náš nervový systém se po této zkušenosti hluboce uvolní.

O 15 let později jsem se setkala s Elenou Tonetti, a v jejím výcviku se naučila sadu metod, kterou tuto zkušenost také poskytovaly. Jedna z nich je PŘEPIS LIMBICKÉHO OTISKU. Je tak silná a krásná, že jsme ji záhy doplnili do našich kurzů celostní smyslné masáže CORE TOUCH®. Protože naše schopnost prožívat radost a rozkoš ve svém těle může narážet na různé bolesti a zranění z dětství, vlivem kterých jsme se uzavřeli a oddělili od svého těla a pocitů.

Později jsme PŘEPIS LIMBICKÉHO OTISKU začali vést i jako samostatný půldenní kurz. A ty máš teď výhodu, že tuto zkušenost můžeš zažít ze svého domova. Díky internetu 🙂

V Přepisu dosytíš a přenastavíš vnitřní struktury svého prožívání. Aby na místo stažení, úzkosti, strachu, hořkosti, osamělosti apod. nastoupil pocity klidu, bezpečí, vyživení a lásky.

PŘEPIS LIMBICKÉHO OTISKU „narovnává“ v našem nervovém systému vše, co se při našem zrození a dětství „nepovedlo“. Například to, že jsme byli nechtěné dítě. Nebo složitý příchod na svět. Nebo různé formy ne-lásky ze strany našich rodičů… Posměch spolužáků… Zraňující první sexuální zkušenosti…

Je toho hodně! Díky Přepisu můžeš napravit a dosytit ve svém prožitku toto všechno. Přitom se nešťouráme v bolavé minulosti, ale nastavujeme novou, lásky-plnou zkušenost.

Chceš být (znovu) u tohoto workshopu a vedené meditace? Aktuální termín najdeš ZDE