Sexuální vyhoření v partnerství neexistuje. Proč tedy mizí vášeň?

Nikdy není pozdě. Ani na znovuvzkříšení domněle vyhaslé partnerské sexuality. Co všechno radí párům lektorka partnerských vztahů Denisa Říha Palečková?

Jste kapánek promiskuitnější?

Zkuste se na svůj sexuální život podívat jinou optikou: „S dlouhodobým partnerem máme ty nejlepší předpoklady pro to, aby i naše sexualita zrála jako víno,“ říká Denisa Říha Palečková.

Je přední českou lektorkou v oblasti partnerských vztahů, vědomé sexuality a osobního rozvoje. Spolu s Richardem Vojíkem založili Školu celostní smyslné (tantrické) masáže, Školu šťastného partnerství, masážní studio Tantra Spa a do Čech zavedli také výcviky profese Sexological Bodywork a takzvané vaginální mapování.

V čem mají partneři v dlouhodobém svazku největší problém, co se sexu týče?

Častým zabijákem sexu v dlouhodobém vztahu bývá rutina a nepřítomnost, když jsme s partnerem. Z toho pak pramení určitá otupělost a lenost situaci měnit a poznávat nové. Dalším důvodem bývají duševní zranění, ke kterým v průběhu vztahu také dochází. Něco se stane, jeden i druhý se urazí, je zraněný či zraněná a zavře se. Může jít o nějakou větší záležitost jako například nevěra a ztráta důvěry. Nebo známé „stokrát nic umořilo osla“, série drobných situací vedoucích k neporozumění a hádkám naroste v odcizení se, které se může zdát nepřekonatelné.

Znají partneři mezi sebou navzájem svá intimní přání a potřeby, zvláště když jsou spolu dlouho?

I dlouhodobí partneři toho o sobě často vědí překvapivě málo. Důvodem bývá stud a nezvyk komunikovat společně o intimních otázkách a hlubokých přáních v životě, vztahu i sexualitě. Navíc je třeba počítat s tím, že každý z nás se v průběhu života dále vyvíjí a mění. A i stálého partnera je tak třeba znovu a znovu poznávat, jako na začátku.

Sex už dnes prý není žádné tabu. Přesto se zeptám: Umí se lidé spolu v dlouhodobém vztahu bavit o sexu?

Z mého pohledu se navzdory tomu, že téma sexuality dnes běžně plní stránky
časopisů i regály knihkupectví, v komunikaci mezi partnery zase tolik nezměnilo. Rozpaky a malá schopnost znát a sdílet svá přání, poznávat intimně partnera… Myslím, že to souvisí s tím, že kořeny pro komunikaci o sexualitě leží v rodině, ve které vyrůstáme. A téma sexuální intimity bývá „schované“. Většina rodičů neví, jak by téma sexuality představila potomkům. Většina z nich také nemá sexuální život, kterým by se jejich děti mohly skutečně inspirovat. A protože se vztahy a sex z velké míry učíme právě od svých rodičů, nebývá to pro většinu dobrý základ.

Nezvyklé bývá zejména to, promlouvat o intimním prožitku z hloubky vlastní duše. Jsme hodně inspirováni k tomu, poznat svět „venku“, být rozumní a logičtí. Důraz na naslouchání vlastní duši a intimním potřebám ve většině rodin i škol zoufale chybí. A proto i sex můžeme mít tendenci chápat jako něco „vně“ sebe, jako fyzickou aktivitu bez hlubšího podkladu. Sexualita se však stává vyživující a naplňující až tehdy, je-li podložena hlubokým intimním prožitkem. A ten umožňuje kontakt s vlastní duší a s vlastními pocity. Když znám a v nejlepším slova smyslu miluji sebe sama, pak se teprve mohu opravdu setkat s druhým.

Jak „přecvaknout“ z každodenních starostí a rutiny na vlnu vzrušení?

Jako první bych doporučila nesnažit se přecvaknout na vlnu vzrušení. To na téměř každého vytvoří tlak. Tlak sám na sebe, tlak na partnera. A pod tlakem se nikdo z nás sexuálně neuvolní, právě naopak. Jako první krok párům doporučuji, aby do svého každodenního života vrátily více doteků, objetí, vzájemné blízkosti a citového sdílení. Tak i začíná většina vztahů, a obzvlášť pro ženy až na takovém základě vzniká zájem o sexualitu.

Důležité je vstupovat do citového i fyzického kontaktu, i když se nám nechce. I když jsme unavení nebo třeba nazlobení. Láska je něčím, co vytváříme, nebo naopak nevytváříme. Je to také péče a vědomá pozornost, kterou sobě i druhým dáváme. Když se nedokážeme zastavit a být skutečně pozorní vůči sobě sama i jeden k druhému, nevíme, co je to milovat.

Dají se i po letech vztahu zažít v sexu nepoznané věci s člověkem, kterého důvěrně znám? Můžete uvést nějaký příklad?

Ano. Mám to štěstí, že takové radostné objevy mohu pozorovat stále znovu a znovu u absolventů našich Retreatů pro páry. Potkávám manžele, kteří spolu strávili i více než dvacet let života. A poté, co projdou naší Školou šťastného partnerství, kde se během víkendu soustředíme na emoce, komunikaci, partnerskou polaritu i vědomé milování, říkají, že netušili, co vše se v sexualitě skrývá a co spolu po tolika letech společného života a třeba i vyhořelé sexuality mohou ještě zažít! Nikdy není pozdě.

Je to asi měsíc, co za mnou po víkendovém kurzu pro páry přišli manželé, bylo jim kolem 50 let. Oba měli slzy v očích a děkovali mi, že spolu jsou již 17 let, velmi se milují a vše jim ve vztahu fungovalo a funguje – kromě sexuality. Bylo mezi nimi hluboké přátelství, láska… Ale téměř žádný sexuální kontakt. Velmi je to trápilo. Poté, co poznali vědomé milování, úplně ožili.

Někdy stačí pár informací, zkrátka vzít intimitu za ten správný konec. Nelimitovat se tím, co si myslíme, že bychom „správně“ měli a neměli dělat. Jako například tichý předpoklad, že bychom k tomu, abychom se mohli milovat, měli být dobře naladění a vzrušení. A takových mylných a limitujících přesvědčení je celá řada…

Kdo bývá v sexu iniciativnější a kreativnější? Ženy, nebo muži?

Spíš než na pohlaví to záleží na osobnosti. Co ale platí, že ženy mají mnohem větší předpoklady a kapacitu pro sílu a hloubku intimního prožitku. Musí být ovšem v láskyplném kontaktu se svým tělem, cítit ho, ctít a naslouchat mu.

O co přicházejí lidé, kteří partnery často střídají?

Přicházejí především o intimitu a hloubku. Pocit blízkosti. Možnost mít po svém boku někoho, s kým prošli nejen dobré, ale i zlé časy, a díky tomu společně vyrostli a lépe se poznali. Také zpravidla nemají nikoho, na koho by se mohli opravdu spolehnout. A v neposlední řadě nemají tolik sdílených vzpomínek.

Dlouhodobý partner nás „nutí“ k tomu, abychom se více odkryli i více poznali sami sebe. Díky tomu můžeme jako lidé více růst, než když nepohodlí ve vztahu a v životě zkoušíme zaplašit změnou situace. S jedním partnerem musíme měnit spíše sebe než okolnosti. A to jako lidé ke zrání potřebujeme.

Co stojí v pozadí za nezájmem o sex v dlouhodobém partnerství? Dá se vymlouvat na věk nebo délku spolužití a určitou „ohranost“?

Určitě ne. Délka spolužití ani věk nijak nelimitují sexuální prožitek. Spíš se limitujeme zažitými kulturními vzorci a přesvědčením, že většinou už po pár letech vášeň ze vztahu zmizí. Nebo že sexualita nepatří k vyššímu věku. Některé ženy si myslí, že po přechodu mají sex už za sebou. To je velký omyl. Sexualita nás vyživuje, dobíjí nás životní energií. Podporuje psychicky i ozdravuje fyzicky. Navíc díky tak intimnímu kontaktu zažíváme vztah a blízkost, po které touží naše duše.

Naopak by každý měl vědět, že s dlouhodobým partnerem máme ty nejlepší předpoklady pro to, aby i naše sexualita zrála jako víno. Hlubší znalost sebe sama i sebe navzájem, důvěra, už jen to jsou faktory, díky kterým se můžeme více otevřít a více zažít i při milování.

Nicméně chce to i touhu a chuť objevovat nové. Naslouchat svému nitru. Respektovat partnera. Nespojovat si sex jen se vzrušením a orgasmem. Cítit své tělo, nejen v intimních chvílích. Vnímat své pocity. Sex není jen o mechanickém vzrušení. Skutečně naplňující začíná být tehdy, když je milování spojené s naší duší.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2017

Publikováno na žena.cz