Single ženy: záměrná volba nebo jediné východisko?

Single život se stal dnes zcela běžným jevem. Sami žijí muži, samy žijí ženy, mladí i lidé ve středním věku. Ženy ovšem v určitém věku mají své limity. Třeba ty biologické…

O úskalích i výhodách single ženského života jsem si povídala s Denisou Říhou Palečkovou.

Jak se dnes žije single ženám?

 Nikoho asi nepřekvapí, že ze společenského hlediska mnohem lépe než ženám v dobách minulých. Dnes již neplatí, že by se na nevdanou ženu hledělo skrz prsty. A už vůbec ne, že by se nebyla schopna finančně zabezpečit. Být single patří k dnešní době. A přesto to žena bez partnera, přinejmenším od určitého věku, nemusí mít jednoduché. Není sice společenským podivínem, jak tomu bývalo dřív. I tak se však v určitých chvílích může cítit nekomfortně, protože mít muže se jaksi očekává.

A další věc je její osobní pocit. Většina žen touží po vztahu s tím Pravým. Být ve vztahu je pro ženy ještě větší přirozeností než pro muže. A navíc být ve šťastném vztahu s naplňující intimitou významně podporuje naše zdraví. Naopak řada studií dokládá, že osamělí lidé mívají kratší život než lidé žijící pospolu. Neznamená to nutně, že by single ženy a muži měli být osamělí. I bez partnera lze žít intenzivním společenským životem a mít láskyplné kontakty. Ale je třeba pro to víc udělat a času o samotě je potenciálně mnohem více.

 U jakých typů žen je bytí single vědomou a záměrnou volbou?

 Ženy dělají volbu k životu o samotě v různých situacích. Jedním z důvodů může být touha, realizovat se profesně. Některé ženy se své práci natolik oddají, že na partnera a třeba i rodinu není čas. Častý důvod představují zranění z minulosti. Na základě zkušeností z uplynulého partnerství žena raději už do dalšího vztahu nechce, respektive je velmi opatrná a uzavřená.

A nakonec je hodně žen, kterým vyhovuje způsob, jakým žijí, a v podstatě už nechtějí, aby jim jejich rytmus někdo narušoval. Někdo si spojuje partnerství s tím, že bude pro druhého uklízet, prát a vařit, nebo omezovat svůj volný čas a návyky. Z takového pohledu může partnerství vypadat jako ztráta, nikoliv zisk. Současně si myslím, že žít pospolu je pro nás velmi přirozené a zdravé, a spíš je důležité si soužití dobře nastavit. To souvisí i se zdravým a láskyplným vztahem k sobě sama. Pokud například úplně nevím, co chci a nechci a jak definovat své hranice, může pro mě partnerství být potenciálně “ohrožující” či “ztrátové”.

Jaké výhody takové žití pro ženy skýtá?

 Žena si může zcela podle sebe určovat svůj životní rytmus. Nikdo jí nezasahuje do její domácnosti, uspořádání bytu a podobně. Nemusí se nikomu přizpůsobovat. Nemusí vysvětlovat, kam jde a co tam bude dělat. Může se rozhodovat spontánně. To pochopitelně může i jako žena ve vztahu, ale pro někoho to není samozřejmé.

Chybí jim něco?

 Často chybí blízkost druhého člověka, doteky, možnost sdílení… Emocionální i fyzická a praktická podpora v mnoha situacích. Pocit, že na to nejsem sama.

 Co s člověkem dlouhodobá absence opravdové blízkosti udělá?

 Vědecké studie zkoumající vliv samoty na člověka vypovídají o slabším imunitním systému, chorobách srdce a většímu sklonu k depresím než u lidí, kteří sami nežijí. Celkově zažívají více stresu. Některé výzkumy uvádějí, že negativní vliv samoty na tělesné zdraví lze přirovnat k zátěži, kterou organismus prožívá při vykouření 15 cigaret denně. Pochopitelně nezle o všech, kteří žijí sami, současně říct, že trpí samotou. Ale snížení kontaktu s druhými lidmi, které se singl životem často bývá spojené, k tomu může přispívat. Mnoho večerů, nocí i rán singl lidé tráví jen ve své vlastní společnosti, bez doteků, objetí, úsměvů, konverzací… jen ve svém vlastním světě. A ne vždy jsou sami sobě skvělou společností. Obzvlášť pokud mají silného vnitřního kritika.

Jak si v single světě kolem pětatřicítky,  čtyřicítky ženy zajistí vlastní mateřství?

 To bývá někdy pro ženy náročné. Když jim dojde, že biologické hodiny tikají, ten Pravý stále nepřišel, a přesto by si přály mít dítě. Některé ženy se rozhodnou stát maminkou i bez výhledu na to, zda ve svém životě stabilně mají partnera. Vyspí se s mužem, o kterém vědí, že spolu žít nebudou, ale že by mohl být tatínkem jejich dítěte. Jdou do mateřství bez nároku na vztah.

Nepřenáší se tímto stylem z generace na generaci egocentrismus a nezodpovědnost za druhého? Jsem single, protože mi to vyhovuje  a nemusím se nikomu přizpůsobovat, pak si coby single žena pořídím single dítě, sice nebude mít otce, ale já budu mít dítě, které pak budu vychovývat tak, že musí být samostatné,hluboce nezávislé, a vlastně sobecké, protože si přece vystačíme samy…  příběh se znovu opakuje… Jak se pak pracuje s takovým mezigeneračním  zatížením?

Proč dnes tolik lidí žije bez partnera je způsobeno nejen tím, že to společnost umožňuje – to je spíš okolnost, byť významná. Za tou velkou touhou po samostatnosti je často zranění a strach z bolesti. Mnoho současných dospělých přihlíželo nefunkčním, bolestným vztahům svých rodičů. Nebo vyrůstalo už jen s jedním z nich. I odtud vane vítr obav, zda život ve dvou není spíš méně než více. A jak se správně ptáte, holčička či kluk, které svého tátu vpodstatě ani neviděli, mají na singl život dobře zaděláno. Nebo alespoň opatrné vztahy “ocaď – pocaď”, to znamená budeme se vídat, ale nic moc do hloubky a žádné velké soužití. A když to bude nepohodlné, tak ruce pryč, nebudeme se přece trápit…

Přitom je pro nás život s někým mnohem zdravější než osamělá domácnost, pokud to vezmeme za správný konec. Většina z nás potřebuje během života projít hlubokým léčením vztahů. Včetně vztahu ke svým rodičům, a primárně pak vztahu k sobě. Pokud na hluboké vnitřní úrovni přistupuju sama k sobě s opravdovým soucitem a láskou, přitáhnu si to samé i zvenku. Naopak pokud mám nastaveného silného vnitřního kritika, je dost pravděpodobné, že narazím na kritického partnera. Nebo budu mít alespoň pocit, že mě kritizuje. A skrze ublížené reakce pak vztah zpětně sama kazit. Je to začarovaný kruh. Ovšem i výše popsaná dynamika je součástí života a našich lekcí, které tu procházíme. I skrze bolest se učíme a rosteme. Dokud se nenaučíme růst skrze radost a potěšení 🙂

Jak těžce-lehce se přechází z dlouhodobého single života do života v páru?

 Pro někoho to může být oříšek. Obzvlášť v pokročilejším věku, kdy už každý má své návyky. Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. A mnoho žen i mužů už ve svém životě ani nic moc měnit nechce. Změna může být nepohodlná, ale současně je to základ našeho dalšího růstu. Kdykoliv se na delší dobu zastavíme na místě, dříve či později strádáme, zahníváme. Pro pocit štěstí a radosti potřebujeme, aby se i náš život dál měnil a rozvíjel. A patří k tomu i to, že přechodně překonáváme určité nepohodlí. Například i nepohodlí z nové situace.

 Samozřejmě záleží na tom, jak moc jsme zamilovaní a jak moc nám partner vyhovuje či naopak ne. Někdy se sejdou partneři, kteří velmi rezonují. Jinde jsou jak oheň a voda, a doma někdy lítají hromy blesky. Dobrá zpráva je, že to, jak se ve vztahu cítíme šťastné či nešťastné, je plně v našich rukách. Když má k sobě samé žena dobrý, zdravý a láskyplný vztah, přitáhne si muže, který ji jako takovou bude plně respektovat. Chtě nechtě už neverbálně komunikujeme, jak k nám druzí mohou přistupovat. Pokud se ke mně někdo dlouhodobě nechová hezky, často to souvisí s tím, že někde uvnitř se k sobě nechovám hezky ani já sama.

Co se musí pro ženu změnit, aby ten krok do vztahu učinila?

 Zázraky zde může dělat vědomá práce s tělem, dotekem a intimitou. Člověk, který dlouho žije sám, kolem sebe má zpravidla vytvořenou takovou bublinu, která řve do světa “Nechoď ke mě blíž!” Pro vstup do života ve dvou je tedy důležité změnit své vnitřní nastavení, a díky tomu i jak působím na ostatní. Žena se potřebuje stát otevřenějšía atraktivnější. Tím nemyslím nějaký model krásy, ale schopnost “přitahovat k sobě”. A pokud chce partnera, měla vy pro muže ve svém životě udělat prostor. V prvním kroku se může zamyslet i nad uspořádáním svého bytu. Je tam prostor pro někoho dalšího? Teď nemyslím velikost bytu, ve dvou můžete žít i v garsonce. Ale například, je místo u mě v posteli? Doporučuji nastudovat si trochu feng-shui vztahu a singl postel vyměnit za manželskou  doplnit do bytu element dvojic – to může být soška či obrázek dvou ptáčků, dvě lampy a podobně.

Klíčové je pak otevřít i své tělo a své srdce. Tomu hodně může pomoci vědomá práce s tělem. Láskyplné doteky zde mohou dělat divy. Jako singl žena si můžete říkat, kde vzít láskyplné doteky na těle, kromě těch vlastních, aby to nebylo hned komplikované?

Zde může obří službu udělat celostní smyslná (tantrická) masáž v kvalitním profesionálním masážním studiu. Láskyplné uctění těla, včetně jeho intimity, je léčivá transformační zkušenost. Na hluboké vnitřní úrovni získává tělo i duše důvěru, otevírá se a naplňuje láskou. Díky tomu žena odchází zářivá a jakoby zamilovaná, každá buňka vibruje radostí. A znáte to, zamilovaní jsou nesmírně atraktivní. Probouzí a přitahují lásku kdekoliv, kam vstoupí. Láska je nakažlivá. Člověk (jedno zda žena či muž), který vstoupí do vztahu, kolem sebe často má mnoho dalších nápadníků či nápadnic. A předtím po něm či po ní roky neštěkl pes… Ovšem nemusíte mít partnera k tomu, aby vaše tělo vibrovalo láskou. V našem masážním studiu Tantra Spa děláme zázraky i v této oblasti. Díky celostní smyslné masáži, ať už zahrnuje intimní masáž nebo je to smyslný rituál Umění doteku, se Vaše tělo začne sytit, uzdravovat a oživovat. Oživující, posilující a léčivé je také vaginální mapování.

Jak moc single ženy dohlédnou do budoucnosti? Uvědomují si jistý druh osamělosti, možnou bezdětnost, komplikovanější sociální vazby?

 Myslím, že na toto žena nepomýšlí do budoucna. Buď to tak cítí už teď, nebo ne.

Co u nich nastane v padesáti letech? Pořád žijí teď a tady?

 Co se děje v padesáti souvisí do značné míry hlavně s osobností, nejen s věkem. Dalo by se říct, že žena v padesáti spláče nad ujetým vlakem. Ale potkávám ženy, které po padesátce procházejí svůj životní rozkvět. Začnou si užívat své tělo, svou sexualitu i vztah či vztahy. Až v těch 50 letech začnou žít. Pravděpodobně i díky tomu, že jim dojde, že velkou část svého života strávily v zbytečné bolesti, a už to chtějí jinak.

Jak se řeší v single světě sex? Je na něj vůbec pomyšlení, když si člověk odvykne na přítomnost a blízkost druhého?

 I to je individuální. Mnoho žen se při absenci intimního života určitým způsobem “zapouzdří”, sníží se i jejich sexuální libido a sex jim v podstatě nechybí. Ovšem záleží i na temperamentu ženy a její životní fázi. Pochopitelně se nabízí i možnost, užívat si svou singl sexualitu sama se sebou. V USA to byla Betty Dodson, která před několika dekádami prorazila pozitivním způsobem svět masturbace, a její kniha “Sex v jednom” je dodnes bestsellerem. A nezapomínejme ani na ženy, které si – navzdory společenské představě o tom, že žena chce primárně vztah, a až pak sex – užívají intimitu s více muži.

Co byste řekla na závěr?

Ať už žijeme v jakékoliv formě vztahu či ne-vztahu, naplňující sexuality či sexuální abstinence… vždy je důležité dívat se nejen na to, co se zdá být správné. Ale především vnímat své hluboké vnitřní pocity a rozhodnout se pro život plný štěstí a radosti. A bez ohledu na tom, co si o tom kdo myslí, odhodit strach následovat své vnitřní touhy.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2017

Publikováno na žena.cz