Stres na pracovišti a intimní život

V práci trávíme podstatnou část svého života. A často máme tendenci nad pracovními tématy a problémy přemýšlet i po příchodu domů. To, co se odehrálo během dne, se chtě nechtě stává součástí naší atmosféry doma.

Není divu, že pracovní život tak ovlivňuje naše soukromí a intimitu. I po příchodu domů chvíli trvá, než se dokážeme přeladit. Součástí rozhovoru s partnerem bývají záležitosti, které se odehrály v práci. A pak další témata, týkající se například péče o děti a organizace domácnosti.

A teď zavzpomínejte, jaké to bylo, když jste se svým partnerem začínali žít. Co jste spolu dělali? O čem jste si povídali? Jak jste trávili čas?

Pravděpodobně “přípravou” na nezapomenutelný večer a noc s milovanou osobou nebyla série vypjatých pracovních dní, korunovaných organizací domácnosti. A přesto přesně takto většina párů nejpozději po pár letech sdílené domácnosti žije.

Bohužel jsme “natrénovaní” dávat do pracovního výkonu mnohem více energie, než věnujeme svým nejbližším vztahům. O těch předpokládáme, že budou fungovat tak nějak samy od sebe. Až když se přiblíží krize, odcizení, hádky a rozvod, zjišťujeme, kolik sil a energie nás stojí, že jsme o vztah nepečovali.

Přitom základ pro naše osobní štěstí, sílu, inspiraci potřebujeme čerpat z více zdrojů. Pracovní a finanční úspěch, a ideálně i pocit seberealizace a smyslu v práci, může být významnou oporou v našem životě. Ovšem je to jen jeden z pilířů našeho štěstí. A pokud je pro vás práce pouze zdrojem příjmu a nic víc, pak ani zde nemůžeme hledat mnoho radosti a naplnění.

Svůj život prožíváme jako plný významu a radosti tehdy, když sjsme nasycení ze svého osobního a intimního života. Hádejte, k jakým výsledkům se dobrala vědecká studie, při které byli dotazováni lidé na sklonku svého života, co by při ohlédnutí se zpět na svůj život změnili? Nikdo nemluvil o tom, že by se ještě více věnoval své kariéře. Dotázaní litovali, že nedali více pozornosti a lásky své rodině a přátelům…

Když jsou narušené či oslabené vztahy, nemáme často chuť a energii ani na milování. Navíc pracovní stres pro muže může být důvodem pro nedostatek energie v posteli a ztrátu erekce. Pro ženy přináší napětí do těla, které nedovoluje se uvolnit a milování s partnerem si opravdu užít.

Co dělat v situaci, kdy procházíme trvale pracovním stresem a vyčerpáním? Mojí odpovědí je: v žádném případě nečekejte na “ideální podmínky”. Nečekejte na to, že si jednou či dvakrát do roka vyjedete na dovolenou, kde máte pár dní (možná) klid. A prostor na intimitu pouze v případě, že jste děti dali hlídat babičkám. Nečekejte na to, až se budete cítit dobře, až budete odpočatí a naladění. Pocity radosti a sblížení v partnerství je třeba aktivně vytvářet, ne čekat, až na to budete mít “náladu”. Vyhraďte si k

aždý den čas, byť by to mělo být jen 30 minut, kdy jste s partnerem jen spolu. Kdy se u toho nedíváte na televizi, neřešíte práci ani složenky. Kdy tento čas věnujete společnému sdílení, mlčení, objímání… a nerozptylujete se ničím jiným.

Třeba ze začátku objevíte, že jste z toho trochu nervózní. Že si nemáte co říct. Nebo že se objevují nelibé pocity, třeba z něčeho, co mezi vámi zůstalo dlouho nevyřčeno a neřešeno. Nenechte se tím odradit, a udržujte záměr, vytvořit mezi vámi během stanovené společné doby co nejvíce lásky, souznění a porozumění. I když třeba zpočátku nevíte jak. I když máte pocit, že nemáte energii. I když cítíte například i hořkost nad určitým zklamáním v partnerství. Toto všechno ponechte stranou. Jako byste se viděli poprvé. A jeden pro druhého chtěli udělat to nejlepší.

Tento čas můžete věnovat i tělesné intimitě. To neznamená, že byste na sebe museli okamžitě nažhavení skočit – zpravidla se málokterý z partnerů rovnou takto cítí. Milování však nemusí být vždy o vzrušení a orgasmu. Zaměřte se na to, jak díky svému tělu vytvořit ve vztahu co nejvíce lásky – vždyť to je i pravá podstata anglického výrazu pro milování – making love – vytváření lásky. Muž nemusí mít erekci a žena nemusí být “připravená”. Dotýkejte se, objímejte, zkuste na chvíli vědomě sladit svůj rytmus dechu. Dívejte se sobě do očí, aniž byste u toho mluvili a uhýbali pohledem. Sledujte, co se díky tomu mezi vámi odehrává a objevuje.

Pokud je na vás někdy i 30 minut “moc”, nerezignujte na tuto praxi a stanovte si třeba 10 minut plné vzájemné pozornosti a lásky. Ať už se přitom bude objevovat cokoliv, co by vás rušilo – pocity zevnitř i události zvenku – nenechte se odradit. Když vytrváte, budete během pár dní pozorovat, že se mezi vámi začíná odvíjet a objevovat něco nového…

Pokud jste svůj vztah zanedbávali dlouho, a je mezi vámi více nevyřčených věcí a pocitů zklamání, může být tato byť krátká praxe vědomého spolubytí a doteku třeba i velmi nepohodlná. Ovšem věřte tomu, že po určité době udržování záměru lásky a sblížení a pravidelných “desetiminutovek” (a ideálně i delší doby) vědomé pozornosti jeden druhému, se mohou prolomit i roky namrzající vztahové ledy.

Během bezpočtu svých seminářů v oblasti intimity a partnerství jsem viděla již mnoho dvojic, kteří k sobě začali objevovat cestu třeba i po dvaceti letech vztahu, který již považovali za vyčpělý a každý měl nakročeno někam jinam. Jedna žena se mi po absolvování Kurzu pro páry svěřila: “Manželé jsme spolu již 24 let, ale až díky vašim seminářům jsme spolu začali opravdu ŽÍT!”

V dnešní době je docela snadné se rozejít i rozvést – to ještě před pár desítkami let bylo společensky nepřijatelné. Někdy odchod z bolavého vztahu může být skutečně vysvobozením. Protože ale každé trhání svazků bolí, obzvlášť když jsou pak ve hře ještě děti, je mnohem lepší starat se o to, aby vztah prospíval, než si později lízat rány. A pokud je vůle na obou stranách, často i vztah v bodě vzájemného odcizení může znovu začít kvést do netušené krásy, pokud mu dáme šanci.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2014