TAJEMSTVÍ šťastných párů ODHALENO

Tento článek vznikl pro časopis Svět ženy (7/2023).

Jaké je to tajemství šťastných vztahů?

Pravidel nebo vzorců pro šťastný vztah je pochopitelně víc. Kdybych měla vypíchnout jednu věc, je to schopnost se i v dobách konfliktu znovu a znovu otevírat jeden druhému, a hledat cestu k sobě. I když si zrovna nerozumíme nebo nás bolí to, co se ve vztahu děje. K tomu patří otevřená komunikace.

Nenechávat si svoje pocity a potřeby pro sebe. Být vnímaví vůči sobě i partnerovi. Naslouchat sobě i jemu. A právě v období propadů a krizí se znovu a znovu dívat na to, jaký vztah si vlastně přejeme tvořit? Je to tedy i jasná vize toho, jak bychom spolu chtěl žít. Na čem nám záleží. A co naopak ve vztahu mít nechceme. 

Dá se nějak už na začátku vztahu poznat, zda nám to vyjde? Co je takovou nejdůležitější věcí, které bychom si měli všímat (způsob komunikace, chemie, společné hodnoty apod.)?

Společné hodnoty hrají z dlouhodobého pohledu zásadní roli. Chemie je fajn, a ve vztahu by měla být také. Nikomu neradím, aby vstupoval do vztahu, kde nic necítí, jen z rozumu. Ovšem na chemii nelze dlouhodobě úspěšný vztah postavit. Chemie se mění, vášeň opadne, a pak to jsou právě další pilíře, o které by se vztah měl moct opřít. Nemusíme mít nutně stejné koníčky, ale podobné hodnoty ano. Také je výhodou, když nám vyhovuje podobný životní styl.

Mnoho partnerských dovedností se pak dá doplnit a vybrousit v průběhu života. Komunikační dovednosti, lepší porozumění charakteru toho druhého, nebo i dovednosti v oblasti sexuality. Na tom všem se dá pracovat.

S jakými problémy se podle Vaší zkušenosti lidé nejčastěji ve vztazích potýkají?

Často mě vyhledávají dvojice, které by si přály oživení nebo větší soulad v oblasti sexuality. Co se týká sexu, jsme jako společnost pořád nedostatečně vzdělávaní. Může to působit jako paradox, protože můžeme mít pocit, že o sexu se přece píše a mluví „všude“. Ale to je jen povrchová záležitost. Jako společnost stále nechápeme do větší hloubky všechny souvislosti sexuality.

Jak zranění na těle a duši ovlivňuje otevřenost nebo uzavřenost v sexuálním prožitku. Že potlačené emoce = potlačená sexualita. Že pokud nekomunikujeme na rovinu, není ani sex mezi námi opravdu dobrý. Že je slepou uličkou spoléhat v dlouhodobém vztahu na to, že sex je tehdy, když na to „máme chuť“. Protože při pár dětech a při běžném pracovním nasazení se večer dostavuje spíš únava než chuť, ale neměli bychom kvůli tomu nechat intimitu ze vztahu odejít.

Že žena se zpravidla sexuálně otevírá úplně jiným způsobem než muž, a v sexu z velké části neplatí, když druhému dáváme v dotecích to, co bychom si přáli sami pro sebe. Že zaměření na vzrušení a orgasmus postupně snadno vede k sexuálnímu vyhoření, zatímco prvky vědomého milování nás sexuálně oživují a dovolují sexualitě v dlouhodobém vztahu, aby zrála jako víno.

Další zádrhel může být v komunikaci. Nedostatku otevřenosti a/nebo schopnosti vnímat toho druhého a jeho potřeby. Patří sem ale i potlačování a nevyjadřování svých vlastních pocitů a potřeb. 

Fenoménem dnešní doby je i tzv. depolarizace nebo obrácená polarita. Kdy je žena hodně v mužské energii – to znamená, že je na výkon zaměřená, jasná, strukturovaná, disciplinovaná… a zpravidla si vybere partnera, který je empatický, citlivý…. Po čase se však ukáže, že je žena z přílišné odpovědnosti vyčerpaná, a muž bez elánu a chuti do života.

Třeba ho i štve, jak partnerka vše řídí, ovšem sám si do zodpovědné role vedení ve vztahu nestoupne. Nebo žena je sice vyčerpaná, touží se odevzdat a vzdát se kontroly, ovšem obavy jí nedovolí pustit pomyslné otěže, a tak dál vše řídí a zodpovídá sama. To oslabuje i partnerskou sexualitu a harmonii.

Toto se dnes děje víc než kdy dříve. Protože čím dál víc žen je ve vedoucích pozicích. Čím dál víc žen živí své děti samo, a mužům přestává důvěřovat. A muži se zase odnaučili používat svou sílu, i se jí bojí použít. Bojí se například, aby průraznost nebyla chápaná jako agrese. Jsou milí, citliví, nebo i prostě jen pohodlní brát zodpovědnost a čelit výzvám.

Dříve se společnost starala o to, aby muži byli fyzicky i mentálně silní. Tenhle důraz z naší společnosti vymizel. I pocit zodpovědnosti. Mnoho mužů odchází od svých partnerek v době, kdy ona je těhotná, protože „už k ní nic necítí“. 

Píšete, že „Vytvářet naplňující vztah, lásku a vyživující sexualitu není něco, co bychom uměli automaticky. Je to umění, ve kterém se každý z nás potřebuje a může vzdělávat.“ Jak se můžeme vzdělávat? 

Dnes už je naštěstí dostupných mnoho zdrojů informací o vztazích a sexualitě. Když byla mladá moje babička, nemohla se dozvědět nikde nic. Když byla mladá moje maminka, frčely rady psychologa Plzáka a jeho pověstné „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ co se týká nevěry, s čímž já rozhodně nesouhlasím. Protože každá lež a zatajování ve vztahu způsobuje odcizení.

Já sama jsem měla štěstí, že 20 mi bylo v 90. letech a mohla jsem tak cestovat po světě a učit se od učitelů sexuality vztahů v Evropě i USA. Na základě toho jsem vytvořila vlastní systém, kde je propojený vztah s partnerem, sexualita a vztah k sobě.  Protože jedno ovlivňuje druhé. Z mého pohledu je obtížné zlepšit sexuální život partnerů, když to nezasadíme do kontextu každodenního života, komunikace, emocí apod. A současně vztah k partnerovi a dynamika ve vztahu bude vždy ovlivněna i tím, jak přistupujeme sami k sobě, jaké vzorce si neseme z dětství apod.

Proto i moje kniha Tajemství šťastných vztahů je o všech těchto tématech. A díky ohlasu čtenářů vím, že díky ní nacházejí hlubší porozumění tomu, co v životě prochází, a nasměrování, jak s tím či oním tématem zacházet.

Zdarma se mohou ženy i muži inspirovat na mém YouTube kanálu, kde jsou stovky videí k tématům vztahů, intimity a osobního rozvoje. Nebo si na mém webu stáhnout video seriál zdarma 3 klíče pro naplněný vztah.

Pro hlubší transformaci a hmatatelné výsledky doporučuji absolvovat se mnou cestu skrze mé semináře. Na výběr jsou živé i online kurzy. Pro zlepšení (nebo i záchranu) vztahu a sexuality doporučuji přijet na Retreat pro páry nebo zvolit online variantu Tajemství šťastného vztahu. Pro podporu láskyplného vztahu k sobě ženám doporučuji online trilogii Láska je Tvůj zdroj.

Spousta nedorozumění vzniká ve vztazích, když se snažíme druhého změnit. Ale mění se dospělí lidé? Není lepší čerpat ze vzájemné odlišnosti? A jak?

S nadsázkou se říká, že na počátku vztahu muž doufá, že se žena nezmění… a ona zase, že se on změní 🙂 Myslím, že je toto napůl humorné konstatování velmi výstižné.  Pokud jdeme do vztahu s nadějí, že se druhý změní, měli bychom se podívat znovu a výstižněji. Spíš se ptát sebe: Budu s ním/ s ní chtít, i když se dál bude chovat stejně? Pokud si odpovíme ano, dejme vztahu zelenou. 

Očekávat cokoliv jiného je bláhové, i když ne nemožné. Koho však měnit můžeme, jsme my sami 🙂 A také často těm, kdo chtějí zlepšit vztah, říkám: „Začni u sebe.“ To ovšem nemusí být ve stylu, že si sypu popel na hlavu, jak jsem vše dělala špatně. Ale například, pokud například jako žena chci, aby mě partner víc vnímal, můžu si položit otázku, nakolik jsem já sama vnímavá a citlivá vůči sobě? Dávám pozornost tomu, co se ve mně odehrává a co potřebuji?

Mnoho žen zažívá pravý opak. Tlačí na sebe. Jde přes své hranice. Jsou slepé vůči svým potřebám. A pak doufají, že si toho partner všimne, a začne se k nim chovat jinak, než se ony chovají k sobě. Tak to ale většinou nefunguje. Pokud nedávám lásku a respekt sama sobě, mám velkou šanci si najít partnera, který mě nebude milovat a respektovat tak, jak bych si přála. Nebo on třeba i bude, ale já ho stále budu podezírat, že je to jinak.

Protože si v sobě nesu zranění, a dokud se z něj vědomě neposunu, budu mít tendence v životě trpět stále stejným způsobem. Moje sebedestruktivní vnitřní vzorce mě nepustí prožívat lásku, po jaké toužím, a to třeba i s tím nejvíc milujícím partnerem, dokud sama v sobě něco nezměním. Do té doby budu jeho lásku přehlížet a odhánět. Nebo si vyberu muže, který mě opravdu bude ignorovat. 

Jedno klišé říká, že časem prostě ze vztahu odejde jiskra a přitažlivost a sex je nudný? Musí to tak být? Jakým způsobem v dlouhodobých vztazích se sexualitou pracovat?

Že „to vychladne“ je častá zkušenost, ovšem že to v páru po čase „musí vychladnout“ je mýtus. Aby milování ve vztahu s časem zrálo a rozvíjelo se, je ale potřeba, změnit svůj pohled na intimitu. To, co pod výrazem sex často rozumíme, totiž vede k určitému vyhoření. Oproti tomu vědomé milování využívá trochu jiných principů, a umožňuje mnohem hlubší prožitky. Více lásky, více vášně, více energie a zdraví v těle. 

Jaká rada nebo tip nebo náhled se v partnerském životě osvědčil nejvíce Vám osobně?

Určitě je velmi důležité tomu druhému naslouchat. Nepředpokládat, že bude svět vnímat stejným způsobem, jako já. Zajímat se o jeho pohled na věc, o jeho potřeby. Nebrat si hned osobně vše, co říká a dělá – protože v jeho světě to může znamenat něco jiného než pro mě. A také starat se o vlastní spokojenost sám/ sama. Nepodmiňovat ji tím, co dělá či nedělá partner/ka.

Největší chyba ve vztazích bývá to, když „obětujeme“ to, co je pro nás důležité, pro vztah či rodinu. To pak dříve nebo později vede k vyhoření vztahu. Myslíme si, že tím, jak druhým vycházíme vstříc, vztah vyživujeme… ovšem když u toho zapomeneme na sebe, opak je pravdou.
Pro mě osobně vždy byla velmi důležitá moje práce, která je i mým posláním a moc mě baví. Je to pro mě velký zdroj radosti a smyslu. A na tom nic nezměnilo ani manželství a děti.

Proč je důležité vzdělávat se v oblasti vztahů, i pokud jsem zrovna singl?

Lépe se na vztah připravím… přitáhnu si pak „toho pravého“. Určitě stojí za to, se o vztahu vzdělávat ještě dříve, než do něj vstoupím. Lépe vím, co můžu čekat, jak reagovat na potenciálně kritické situace, jak je řešit… Skvělá příprava na vztah je ovšem i hlubší sebe-poznání a respekt k sobě. K tomu, kdo jsem a co potřebuji. Co mám rád/a a kde jsou mé hranice. Čím lásky-plnější a úcty-plnější jsme vůči sobě, tím lépe pak tvoříme i vztahy s druhými. Protože projevit zájem a respekt o druhé je pro nás pak přirozené.

Taky si nebereme osobně, co partner dělá či nedělá. Nebereme to tak, že udělal něco „nám“, ale že on má nějaké svoje téma. Neurážíme se.
Dozvíme se hodně o odlišnosti prožívání mužů a žen. Jaké typické potřeby a způsoby jednání máme v každodenním životě a intimitě. Předejdeme díky tomu mnoha nedorozuměním a zklamáním.