Táta mimo ložnici – co to znamená pro vztah?

Táta odchází mimo ložnici po narození dítěte z ryze praktických důvodů: často chce on sám, aby se vyspal lépe než v pokoji s budícím se miminkem, a nad ránem, až půjde do práce, zase nebudil on sám miminko a svou ženu. Jindy to napadne jeho ženu… jindy je to neplánovaně a prostě se to stane, protože mu dojdou síly z nevyspání a v ložnici začíná být dusno, padají nesmyslné otázky či obvinění „proč to dítě neumíš utišit“ atd… a je to spíš z rezignace a zoufalství. Myslíte, že je rozdíl, jak se situace bude odvíjet, když odchází po domluvě, nebo následkem vyhrocené situace?

Každopádně! To je velký rozdíl. Taky je zajímavé pochopit, že žena a muž mohou mít na stejnou situaci jinou perspektivu. Zatímco z pohledu muže je v případě hádky dobré odejít – zkrátka aby se nečeřila voda a nehádali jsme se dál, každý se po svém uklidnil … – tak pro ženu odchod ve chvíli dusna úlevu znamenat nemusí. Velká část žen vnímá vzniklý konflikt i poté, a v případě naštvaného nočního odchodu se jí možná nebude dobře spát, a s pocitem hořkosti se i probudí. Proto je dobré, i když dusno vznikne, uchopit celou situaci v lásce, jako muž ženu třeba obejmout, říct jí něco hezkého – například že ví, jak je to náročné, a že to spolu zvládnou – a odchází pak “ v dobrém” …

Strategie odděleného prostoru pro spaní může být opravdu užitečná, a rodiče se mohou v případě potřeby střídat, aby se občas vyspal jeden i druhý. Může to být náročnější období, ale není na věky.

Je samozřejmě otázkou, jak dlouho bude trvat, než u muže nad výhodami potenciálně klidnějšího spánku převáží pocit „jsem na druhé koleji“ nebo něco podobného… Na čem rychlost příchodu takových pocitů záleží? Napadá mě, že na kvalitě předchozího vztahu i na tom, jak vypadá komunikace, sex, něžnosti a obecně fyzický kontakt i během odsunu z ložnice… co by na to mohlo mít vliv dál?

Roli v tomto můžou hrát okolnosti mnohem starší, než je vztah sám. A sice vzpomínky, atmosféra a výchova ve své původní rodině. Stopy vlastního dětství. V krizových momentech se nám totiž aktivují pocity zraněného dítěte. V ideálním případě bychom vyrostli jako sebe-vědomí jedinci, a případnou kritiku a emoce partnera si pak nebereme osobně. Chápeme, že partner či partnerka jsou ve vypjaté situaci, že se necítí dobře, a spíš než pocit ublížení cítíme soucit a snažíme se pomoci.

Ovšem když se ozve zraněné dítě uvnitř nás, začneme se obhajovat, útočit… zkrátka uděláme cokoliv, abychom “dětskou” bolest nemuseli prožívat znovu. Byť je to boj marný. Pokud jsme se “jako na druhé koleji” cítili často v dětství, je dost pravděpodobné, že se podobně budeme dříve či později cítit i ve vztahu s partnerem – byť by tomu okolnosti ani nenapovídaly.

U nás trval tatínkův odsun asi půl roku, Tina byla miminko budící se i po hodině… pořád chtěla kojit, sama jsem vypadala jako zombie… ale pak se to začalo zklidňovat a intervaly prodlužovat a na návrat tatínka do ložnice jsem se fakt těšila. Ale… co když ten pocit „chci ho zpátky“ prostě nepřichází? Protože si umím představit, že si najednou zvyknu, že vedle mě nikdo nechrupká, miminko se rozvaluje míň než dvoumetrový chlap… a taky, láska k miminku je čerstvá, silná… znám nejeden případ, kdy vlastně z části nahradila potřebu partnerovy lásky…

Mnoho žen si “vystačí” s mazlením s dítětem. Naplní se jejich potřeba fyzické blízkosti a lásky, vyjádřené skrze dotek. Oproti tomu muže láskyplný dětský dotek nenasytí tak, jako to může fungovat u ženy. Sexualita by měla hrát roli, jinak se muž dříve či později, vědomě či nevědomě, nebude cítit tak milovaný a součástí vztahu ani rodiny. Zjednodušeně řečeno, zatímco ženská sexualita se otevírá díky otevření srdce, tak mužské srdce se otevírá skrze sexualitu.
Důležité je pro rodiče vědět, že v mnoha případech se nevyplatí čekat, až se chuť na sex vrátí u obou “sama”. Protože doba únavy, vyčerpání, ztráty chuti na sex může trvat nejen měsíce, ale i roky. A spolu s tím roste i odstup. Chybějící sexuální propojení se často přecvakne do napětí, vzteku, frustrace a hádek. Úplně zbytečných. Proto je důležité změnit perspektivu a vědět, že chvíle intimity a lásky můžeme vytvářet, i když jsme vyčerpaní a ve stresu, třeba i po hádce. Zkrátka v určitou chvíli je třeba se zastavit a začít “dělat” lásku. Skrze objetí, dotek… Nemusí to být hned sex.

Když se muž chce milovat včetně penetrace a žena ne, doporučuji zapojit masáž penisu. Hezky, s citem, s láskou opečovat penis manžela 🙂 Nebojte se o svých pocitech a potřebách mluvit. Žena ať vysvětlí a ukáže muži, jaké doteky se líbí jí, a naopak. Většina dvojic potřebuje rozšířit způsob, jakým vnímá sexualitu. Vášnivý, žhavý sex, jaký partneři mohli zažívat před porodem, pro mnoho dvojic mění podobu. Ženám častěji vyhovuje jemnější, pomalá sexualita, zaměřená na láskyplnou výměnu a intimitu, spíš než samotné vyvrcholení. A to je zcela v pořádku.

Určitě dvojicím doporučuji, seznámit se s konceptem tzv. vědomého milování. Je to přístup bez tlaku a očekávání, a je v pořádku, když není zapojeno ani vzrušení a orgasmus. Byť se to na první pohled může zdát někomu jako sci-fi, je to milování, které dvojici nesmírně sbližuje, dodává energii, a ve výsledku i prohlubuje vášeň. Vědomé milování je jedna z věcí, které učíme dvojice na kurzech pro páry pro prohlubení (nebo i záchranu) vztahu. Také je na toto téma inspirující kniha od Diany Richardson “Vědomé milování” (v originále Slow Sex).

A co když se mi o návratu tatínka do ložnice mluví blbě, protože se po porodu a s péčí o miminko vytratila chuť na milování? Na čem je dobré zapracovat? Asi je třeba hledat příčiny, důvod, proč mi muž najednou nechybí? Pátrat co se ztratilo a jak to získám zpátky? Umím si představit nejen ryze vztahové důvody, ale i obyčejnou ztrátu holčičího sebevědomí…. co pak dělat?

Důvodů, proč ženy po porodu nemají chuť na milování, může být opravdu celá řada. Od “už nejsem dost hezká”, přes hormonální změny a ztrátu chuti na sex jako takový, po fyzická a emoční zranění, ke kterým mohlo dojít během porodu a šestinedělí. O posledním jmenovaném se bohužel mluví velmi málo, přestože je to velmi častá příčina partnerského ochladnutí, kterému zpravidla nerozumí ani sama žena.

Když při porodu dojde například k nástřihu, natržení nebo císařskému řezu, snižuje zjizvená tkáň chuť na sex. A to nejen v případě bolesti, která po čase zpravidla ustoupí (ale někdy také ne, i po dobu více let…). Zjizvená tkáň je necitlivá, a necitlivost se tzv. rozrůstá. Tedy je vagína ženy méně citlivá na dotek i v místech, kde jizva není. I císařský řez přispívá ke snížení citlivosti vagíny, přestože jsou jizvy v jiné oblasti.

V případě císařského řezu nejde jen o jizvičku na břiše, která se často i hezky zahojí a nemusí být ani moc vidět. Pod ní jsou další dvě jizvy v hlubších tkáních. A ovlivňují prožitek ženy v pánvi a pohlaví. Necitlivost, o které se zmiňuji, bývá zástěrkou pro hlubší potlačené pocity jako smutek a vztek. Intimní kontakt pak ženu irituje, protože při doteku na intimních místech a při zvyšování hladiny energie a případně vzrušení se “zvedají” i ty schované pocity. Žena se tomu podvědomě chce vyhnout, a tak se zavírá i před intimním kontaktem.

Většinou o této dynamice neví ani žena sama, zkrátka jí jsou doteky například nepříjemné. Nemá chuť. Otravuje ji to. A podobně. A partner, ten netuší už vůbec… Proto může být pochopení zmíněné dynamiky velmi důležitým prvním krokem. V dalším pak s jizvou lze pracovat, masírovat ji, a vědomě odpustit páru tím, že hluboce uzavřené pocity žena procítí a vyjádří. Nejen pojmenuje, ale skrze slzy anebo i křik je dostane ze sebe ven. To přináší velkou úlevu, oživení a ve výsledku se navrací i procítění sexuality.

Podobně léčivý efekt má tzv. vaginální mapování. Tuto metodu jsem v Čechách začala učit v roce 2012, a v dnešní době již je v Cechách, na Slovensku i dalších zemích řada těch, kdo jsou vyškolení a kvalifikovaní s ní pracovat. Vaginální mapování je nástorj, který vrací ženám jejich tělo a identitu. Lépe vnímají sebe sama, jsou v sobě, a také se mnohonásobně prohlubuje sexuální prožitek. To je ale jen třešinka na dortu, dalo by se říct. Protože přínos mapování je mnohem širší a má velký benefit v životě ženy. Vaginální mapování lze absolvovat ve formě individuálního sezení. Jednou až dvakrát do roka učím na toto téma také víkendový prožitkový seminář. Současně je to i součást 10denního výcviku Celostní smyslné masáže.

Znala jsem pár, kde tatínek mimo ložnici – kvůli příchodu dcery, jež zůstala jedináčkem – spal mimo ložnici extrémních osm let. Vztah to samozřejmě nedal. Kde je ta hranice ukazující, že něco se prostě definitivně rozpadlo a my dva se schováváme za dítě a jeho přítomnost v ložnici?

Čas je dobrý ukazatel a i varování. Přechodně, na období několika měsíců, kdy se v noci miminko často budí, může být rozdělení ložnice funkční. Ovšem i v tomto období je důležité dbát na to, aby se ze vztahu nevytratily doteky, objetí, blízkost, intimita. Nejpozději v době, kdy dítě bez problémů noc prospí, by se rodiče měli vrátit do společné postele 🙂

Možná bude třeba pak i projít emocemi, rozhovory… aby se pročistily pocity a díky tomu uvolnil odstup, ke kterému mohlo dojít. Také s tím pomáháme dvojicím na Retreatu pro páry. A možná pro mnohé bude inspirující a pro zachování vztahu zásadní vědět, že i během víkendového programu lze prolomit a vyléčit roky ticha nebo naopak hádek, zrtáty intimity a neporozumění.

A co v mezičase podniknout pro posílení vztahu, aby se – i s tatínkem mimo ložnici – nic takového nepřihodilo?

Vědomě zahrnujte do svého dne, večera, noci nebo rána chvíle, kdy se dotýkáte, objímáte, líbáte… Možná se do toho budete muset zpočátku vědomě dostat, protože pro samou únavu a pozornost zaměřenou na dítě to pro vás nebude spontánní. Ale je to důležité. A když miminko spí, nejít vždy jen uklízet a podobně, ale třeba si – i kdyby jen na pět minut – sednout spolu, přitulit se, posedět u čaje a nedělat NIC. Žádný výkon. Zkrátka chvíle zastavení a spolu-bytí.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2018

(Článek vznikl jako rozhovor pro časopis Maminka.)

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email [email protected] a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!

Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec: