Ženy a sexualita

Jak vnímáte, že si ženy v České republice umějí užít sexualitu, užít samy sebe?

Myslím, že jako Češi máme celkově pozitivní vztah k sexualitě, ženy i muži. Souvisí to i s tím, že v porovnání například s Rakouskem, Irskem nebo i sousedním Slovenskem, kde je silnější katolická tradice, se nás pozůstatky represivního náboženského postoje k sexualitě týkají již méně.

Nejsilnější srovnání mám se Slovenskem, protože Slováci k nám na kurzy hodně jezdí, a vnímám, že základna nastavená na pocit podvědomé viny a studu za své tělo a sexualitu je tam mnohem silnější. Díky tomu se o sexu méně komunikuje a podobně.

V tomto ohledu jsme jako Češi svobodnější a nastavení na potěšení 🙂

V čem a jaké pociťujete časté „bloky/potíže“ u českých žen za léta své praxe?

Jeden blok je ten zmíněný kulturně-náboženský. Týká se nás, i přestože jsme již nevyrůstali v křesťanském prostředí, jako pozůstatek předchozích generací. Projevuje se například tím, že rodiče zpravidla mají ostych mluvit se svými dětmi otevřeně o sexu, ani to nezažili od svých rodičů. Stejně tak dalíší momenty týkající se těla, například menstruace, jsou stále ještě tabu téma. Pochopitelně to, že intimní záležitosti našeho těla jsou jaksi tabu, nás vědomě i podvědomě ovlivňuje ohledně našeho tělesného a sexuálního sebevědomí. Tento typ, často neuvědomělého brždění a potlačování sama sebe, je takové rodové a společensko-kulturní dědictví, které však naštěstí postupem doby slábne. Zatímco naše maminky, natož babičky, neměly k dispozici literaturu o sexualitě a menstruaci, dnes se s těmito knižními i dalšími informačními zdroji setkáte v každém knihkupectví, na internetu a podobně.

Další bloky mohou logicky vznikat vlivem různých forem sexuálního nátlaku a zneužití. Ať již v dětství, nebo v pozdějším věku. I toto je překvapivě časté. Ať již se jedná přimo o styk, nebo osahávání, nebo “jen” pohledy a narážky, které nejsou v daném věku či situaci vhodné.

Řada žen z nedostatku uvědomění sebe sama vstupuje do intimního styku i tehdy a takovým způsobem, který jí nepřináší potěšení. Zpravidla toto ženy dělají kvůli lásce, nechtějí partnera zklamat, snaží se potěšit, dobře zapůsobit a dělat věci “správně”. A přitom někde po cestě ztratí sama sebe. Po letech pak zjistí, že jim sex nejen nic neříká, ale i že se jim partner či muži jako takoví protiví. K této dynamice zpravidla dochází na základě nedostatku respektu k sobě sama, což je opět dynamika, kterou dívka spontánně často přebírá od své matky.

V neposlední řadě bych chtěla zmínit zranění a následující bloky, ke kterým dojde v průběhu porodu. Pokud žena na porod jako takový nevzpomíná vyloženě s radostí, je pravděpodobné, že během něj utrpěla nějakou formu zranění, fyzického a/nebo emocionálního. Mezi fyzické patří potrhání, nástřihy, císařské řezy a další zákroky na těle ženy, pro rodičku často náhlé, překvapivé a dramatické. Taková žena se může určitým způsobem oddělit od svého těla, aby nevnímala nejen fyzickou, ale i emocionální bolest. Ponížení, smutek nad oddělením od dítěte, šok nad nečekaným průběhem porodu a podobně. Bez nadskázky hodně žen zažívá při porodu v porodnicích lehčí či těžší formu traumatu.

Potom nejen fyzické zranění, které se v lepším případě dobře zhojí, ale i emocionální jizvy zůstávají v těle ženy, pokud je vědomě nezpracuje a nepustí. Každá rodící žena, obzvlášť pokud při porodu dojde k jakékoliv formě natržení a/nebo řezu, by měla vědět, že jizvu je třeba léčit, tzn. specifickým způsobem masírovat, a prostřednictvím uvolnění pánevního dna a vaginálního mapování pak i dále navrátit plnou citlivost vaginální tkáni. Vaginální mapování je i nejúčinnější formou léčení zranění, bolesti a traumatu, kterou znám. Ať se jedná o zneužití, náročný porod nebo třeba bolest a nedůvěru, která se v těle ženy ukotvila díky zážitku nevěry partnera a podobně.

Co můžou ženy udělat pro to, aby si více užily své sexuální prožitky?

Velmi efektivní metodou, kterou doporučuji všem ženám, zraněným i šťastným, je vaginální mapování. Napomáhá nejen zcitivění vaginální tkáně, ale díky propojení se s vlastním středem, pánevním dnem, se žena přímo napojuje na svou sílu, tvořivost, intuici a moudrost. To se odráží pozitivně jak v sexualitě, tak ve všech dalších oblastech života.

Pro některé ženy to znamená změnit přístup ke své sexualitě a vzít zodpovědnost za své potěšení. Znáte rčení “Sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, najdou tě…” zve ženy k pasivitě. I v oblasti intimity. Řada žen doufá, že se objeví princ, Supermuž, který ji otevře a bude milovat duševně a tělesně tak, jak potřebuje.

Snažm se ženám předat, že první, kdo musí začít milovat a pečovat o své tělo a svou sexualitu, jsou ony samy. Pak je může vhodný partner dobře doplnit a podpořit v dalším rozkvětu. Ale potěšení se žena potřebuje otevřít sama.

K tomu napomáhá i Celostní smyslná masáž, která probouzí vnímavost v těle a současně dobře vyškolený masér či masérka ženu podporuje v tzv. aktivním přijímání. To zahrnuje prohloubení dechu a zapojení jemného nebo i divokého pohybu těla. Na kurzech lidi učíme, jak aktivně rozšířit svůj erotický prožitek i v přijímání doteku, a spolu s tím pochopitelně i při milování.

A v neposlední řadě je důležité, aby žena porozuměla tomu, jak souvisí její sexualita a emoce. Pokud potlačuje na každodenní rovině a v partnerství své pocity (protože se “nehodí”, protože jsou nepohodlné a bolestivé, protože by si s tím druzí nevěděli rady apod.), oddaluje se tak svému tělu i vášni. Když držíme pod pokličkou své pocity, držíme i vášeň a rozkoš na uzdě. A naopak. Ženy by měly ctít své pocity jako důležitý životní ukazatel, takový barometr. A naučit se také rozlišovat emocionální moudrost od pouhé frustrace a napětí. I k tomu napomáhá práce s tělem. Bříško i oblast srdce by měly být měkké, uvolněné. Zrelaxované tělo je ženě skvělým průvodcem.

Inspirace na závěr? Žena by měla ve svém životě rozvíjet potěšení. Na všech rovinách. Ve svých aktivitách, prožitcích, z jídla, pohybu a tance, životního prostředí, a pochopitelně i při milování. A pokud teď některou čtenářku napadne, že na rozvíjení potěšení nemá ten správný prostor a podmínky, je opravdu na čase něco změnit 😉

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2016