Zlomené srdce: Unikátní návod, jak se z něj dostat silnější než kdy dřív

ŽENA A ŽIVOT 10/2024 – článek Denisa Říha Palečková

Dá se zlomené srdce léčit vášnivými jednorázovkami?

Se zlomeným srdcem je spojená spousta bolesti, a její uvolnění si vyžaduje svůj čas. Tak jako zlomenou nohu nevyléčíme přes noc náplastí. Nejprve na ni nebudeme vůbec chodit. Pak opatrně našlapovat. Až po delší době zase normálně chodit i běhat.
Se zlomeným srdcem je to podobné. V první akutně bolavé fázi má smysl být v klidu. Neutíkat nutně do náruče někoho jiného. Dát si prostor se vyplakat, vyvztekat a nechat všechnu tu bolest vyjít ven. Dotknout se díky tomu hluboce sebe. Protože každý rozchod je i silným podnětem návratu k sobě.

Kým jsem bez toho druhého? Kým jsem doopravdy? Co mě vyživuje, baví, těší? Co miluji a co nechci? Co chci pozvat do svého života? S čím nejsem v souladu?

Rozchod je opravdu důraznou pozvánkou, nahradit palčivě chybějící přítomnost toho druhého láskou k sobě. Je to připomenutí, že láska není něčím venku, ale odehrává se v nás a skrze nás. A máme k ní přístup, dokonce i když nejsme ve vztahu.

Ve skutečnosti je to tak, že lásku zažíváme nejsilněji ne díky tomu, že nás někdo miluje, ale že my milujeme někoho. Čím víc lásky dáváme, tím víc ji i prožíváme. A pozor, teď nemyslím lásku ve formě sebeobětování. “Lásku” na úkor sebe. Ale když máme srdce vyplněné láskou pro někoho či něco, cítíme lásku v sobě, jsme tím sami naplnění.
A to je skutečný lék na zlomené srdce. MILOVAT. Milovat sebe, druhé nebo i nějaké činnosti a věci, které nám dávají smysl.

Nicméně i vášnivá jednorázovka může mít v určitém kontextu hojivé účinky. Záleží na kontextu. Léčivé to nebude, když se proberu s pocitem kocoviny a třeba i určitou pachutí, že jsem se odevzdala někomu, kdo za to nestojí. Ovšem i jednorázovka může být prožitkem, že jsem pro někoho krásná, přitažlivá, žádoucí… a to zase léčivé být může.

Co taková “léčba sexem” udělá s naším srdcem, nitrem, emocemi?

Záleží na kontextu. Mnoho žen, které bývalý opustil třeba kvůli nové ženě, zažívá propad a pochyby o sobě. Už nejsem žádoucí? Už jsem moc stará, tlustá, nemám jiskru? A pak i jedna vášnivá noc může být krásnou zkušeností ve smyslu “Hurá, ještě žiju, jsem přitažlivá, můj milostný a vztahový život ještě není u konce!”

Ovšem velmi záleží na tom, jak krásná a naplňující tato jednorázová zkušenost byla. Pokud to žena prožije jen jako mechanické doteky a nic moc z toho nemá, nebo se dokonce cítí využitá a pak odkopnutá, tak je to samozřejmě přítěž. Pokud se ale skrze doteky cítí milovaná, vyživená, probuzená do vášně a lásky… hurá!

A pak si může říct: “Aha, tady mám dárek z vesmíru, dárek pro mé bolavé srdce. Připomenutí, že není všem dnům konec. A i když tahle zkušenost byla jen o jednom setkání, a já sama ani nejsem připravená vnořit se hned do dalšího vážného vztahu, přišlo mi to něco ukázat a podpořit mě.”

Nejde tedy všechny zkušenosti házet do jednoho pytle. Pokud je zážitek naplňující na úrovni těla, má to příznivé účinky pro naši psychiku. Dotek sám o sobě léčí. Pokud je vyživující i na emocionální úrovni, třeba ve smyslu „cítím lásku, cítím blízkost, cítím něhu”, otevírá se i naše srdce.

A tady je pak na nás, co s tím uděláme. Můžeme mít tendenci se s tím druhým propojit hned na všech úrovních. Nechat vztah pokračovat ve smyslu romantické lásky. Vnímat toho druhého jako výlučný zdroj naší radosti. A na to bych si dala velký pozor, protože se pak dostáváme do cyklu, kdy s ním je svět krásný a bez něj bezvýznamný. Navíc tato dynamika bývá předurčená k rozčarování, které dříve či později přijde.

Spíš doporučuji nechat se naplnit láskou, která se v našem srdečním centru probudí. Ovšem nevnímat toho druhého jako výlučný zdroj daného prožitku, ale spíš jako někoho, kdo v nás tuhle možnost prožívání aktivoval.

Tuhle funkci může krásně splnit i celostní smyslná masáž, která láskyplně a citlivě aktivuje naše tělo i sexualitu. Ovšem ne za účelem romantického propojení (pokud jsme mimo kontext partnerství), ale jako zkušenost probuzení sebe. A to je velmi léčivé, vyživující a podporující.

Některé ženy si tak dodávají pocit sebehodnoty (užívám si se spoustou mužů, všichni mě chtějí…), aniž by si uvědomovaly, jak samy sobě lžou… Proč to takhle některé z nás cítí?

Jak už jsem zmínila, zkušenost “chce mě, jsem žádoucí” může být opravdu léčivá a podporující. Je důležité, jak s tím zacházíme. Když se na to upneme, jsme v pasti. Když to přijmeme s pocitem královny, která si je vědomá své hodnoty, jsme někde jinde.

Rozhodně nikomu neradím, aby měl spoustu sexu a vyprahlé srdce. Důležité je, sledovat při tom všem sebe, a nic si nenalhávat. Lze to vzít i jako takovou cestu radikální upřímnosti k sobě. Co chci? Co nechci? Je mi v tom dobře? Není? A nesnažit se zalíbit. Nesnažit se být “hodná”. Dovolit si říct ano i ne, a klidně to měnit sekundu za sekundou. Ladit se na svůj vnitřní kompas. A pokud NEVÍM, tak bych se do ničeho nevrhala. Nevím znamená, že nejsem úplně v kontaktu se sebou. Nemám jasno. Pak jde dobré počkat si, a další krok udělat, až když mám v sobě jasno.

Jedině tak můžeme dělat rozhodnutí, kterých pak nelitujeme. Protože i když třeba vyjdeme se zkušeností se šrámy na duši, víme, že jsme se pro to samy rozhodly. A není pak těžké vzít za to zodpovědnost. Pokud ale děláme něco, co necítíme, máme blízko k tomu, abychom se v situaci cítily jako oběť.

Měla bych po rozchodu počkat, než se uvnitř srovnám, a pak teprve navazovat případné vztahy? Nebo občasný žhavý románek nemusí být na škodu?

Tak i tak. Záleží i na tom, jak vypadal vztah před rozchodem. Pokud přišel rozchod jak rána z čistého nebe, je dost pravděpodobné, že budu potřebovat měsíce, nebo i roky, než budu připravená jít do vztahu dalšího. Pokud jsme se ve vztahu už dávno vzdálili a žili vedle sebe, tak svým způsobem rozchod proběhl mnohem dříve. A navzdory tomu, že oddělení se nikdy nebývá úplně jednoduché a nese s sebou i další nečekané emoce, navzdory dřívějšímu odcizení, můžeme být do dalšího vztahu připravené už mnohem dříve.

A co se týká žhavého románku, je důležité přitom vnímat své pocity. Dělá mi to dobře? Vyživuje mě to? Dodává mi to sebevědomí? Nebo se jen tak rozptyluji a zaplňuji prázdnotu, podprahově ale trpím? Jak se u toho cítím?

Nenajdeme tu stejný návod pro všechny. Důležité je, aby žena naslouchala sobě, svému tělu i svému srdci.

Mít intimní vztah s někým jen krátce po rozchodu, kdy mám v srdci stále svého ex, je nevěra i vůči tomu dotyčnému… To je třeba osud “převozníků”, že ano?

Já mám pro “převozníka” trochu jiný název: “otevírák”. Vztah s otevírákem vypadá tak, že máte pocit, že už je to ono. Rozumíte si, vše vypadá perfektně… a mnohdy tak do půl roku vztah končí. Ovšem to neznamená, že byla chyba do něj vstoupit. Protože i tento vztah měl svou důležitou funkci: otevřít se druhému člověku. Ze stavu uzavření, které po rozchodu přichází, se opět propojit s někým jiným. A nově získaná otevřenost a důvěra, že svět s tím předchozím rozchodem neskončil, je důležitý předpoklad pro vstup do dalšího vztahu, který už většinou bývá zase dlouhodobý.

Je vůbec možné získat ztracenou sebedůvěru tím, že budu střídat sexuální partnery? Je to jiné u mužů a u žen?

Opět záleží na kontextu a kvalitě daných partnerů či mini-vztahů. A na našem přístupu k dané situaci. Pokud se budu vrhat do vášnivých nocí a vztahů s nadějí, že mi ten druhý vyřeší veškerou životní bolest, mám minimální šanci na úspěch. Pokud do interakcí vstupuji vědomě, bez falešných nadějí, s respektem vůči sobě i pocitům toho druhého, tak proč ne? Je to hodně o znalosti sebe a o upřímnosti k sobě i k druhým. Takhle se mám. Tohle se ve mě děje. Toto ode mě můžeš čekat, a toto ne. Přiznat klidně i vlastní nejistotu a zranitelnost, než nasazovat masky a dělat pózy.

A také si samozřejmě dobře vybírat, s kým do interakce vstupuji. Vnímá mě ten druhý? Respektuje mě? Záleží mu na mě? Když ke každé situaci a interakci přistupujeme s citem a vědomě, chrání nás to. A je v pořádku si říct: “Tohle jsem já. Pro toto se rozhoduji. Tohle cítím. To chci, a to nechci.” A informovat druhého. Být upřímná. Třeba i přiznat: “Jsem rozechvělá. Jsem nejistá.” Nebo i” “Teď se cítím uzavřená, promiň.”

Tyto situace vyžadují odvahu. Odvahu přiznat si, jak se mám, a sdílet to beze strachu, jak na to druhý zareaguje. Nepředělávat se do nějakých často domněle vykonstruovaných očekávání, které si myslíme, že na nás druhý má. V tomto smyslu může být i krize požehnáním, protože když si přiznáme, že sedíme na pomyslném dně, konečně se můžeme také odrazit. A ve stavu smutku a vyčerpání zpravidla už nemáme energii se přetvařovat, a konečně začínáme naplno žít sebe.

Mezi nejčastější důvody nevěry patří ne-naplňující či zcela chybějící sex doma. Přitom i partnerské milování v dlouhodobém vztahu lze pozvednout do neskutečných výšin, když se naučíme vědomě pracovat se svým tělem a sexualitou.

Nejlepší forma výuky nejen pro pozvednutí sexuality, ale celkově kvality života na další úroveň, je 10denní výcvik CORE TOUCH®, který je neskutečně inspirující i léčivý. Protože někdy pro otevření se radosti a potěšení potřebujeme odložit to, co nám v ní dříve bránilo.